Den D pro Havířovský fanclub konečně nastal a náš Baníček hrál své domácí utkání ve Vítkovicích. Jak každý ví, toto utkání předcházela nebývalá mobilizace v řadách havířovských zlobivců, jelikož se pro tento den nabízela skvělá možnost jet pohromadě vlakem díky příznivé vzdálenosti vlakového nádraží a stadionu ve Vítkovicích. Byly natisknuty a po městě šířeny i letáky, podobně jako kdysi před jedním utkání havířovského MFK, propagace probíhala samozřejmě i internetově (děkujeme Facebooku 🙂 )…Čas zbývající do dne zápasu si nedočkaví fanoušci krátili tipováním počtu ve kterém se nejlepší český fanclub posbírá a společně vlakem vyrazí, odhady to byly zajímavé, od poměrně skeptických (nula) až pro astronomické číslice typu 400 apod. V den zápasu se první skupina v počtu jednoho člověka schází v klasickém nádražním bistru Vagon už před čtrnáctou hodinou. Postupně přicházejí další, a během pár desítek minut je již šenk poměrně dobře zaplněn bandou staré výjezďácké sestavy. Stále nás však není ani zdaleka tolik, kolik někteří čekali, a ti ostatní alespoň tajně doufali, nálada je však pivo od piva lepší, a když po zaplacení a opuštění lokálu pár minut po oficální hodině srazu vycházíme ven, tak nás čeká příjemné překvapení v podobě veliké skupiny převážně mladých fanoušků plných očekávání. Po spočítání se dostáváme na číslo 89 osob, já osobně si myslím, že nás bylo ještě o pár kusů více, přece jen, v takové skupině se vždy pár nespočítaných najde, každopádně i tak je to vzhledem k pondělnímu termínu zápasu VYNIKAJÍCÍ počet!!! Cesta do Ostravy probíhá v klidu a pohodě, a nese se ve znamení poklidné konzumace a konverzace. Poté, co se Havířov vyvalí z vlaku a nádraží ven, roztahujeme vlajku a děláme pár skupinových fotek. Cestou na stadion necháváme vlajku roztaženou a pochodujeme v semknuté skupině za zpěvu chorálů, což dává skvělý efekt a na chvíli zablokuje provoz na hlavní cestě, euforii navíc umocňuje moment, ve kterém pár desítek metrů od nás projede autobus se skupinou Sigmy Olomouc, samozřejmě pod nehorázným policejním dohledem. Za zpěvu a za roztaženou vlajkou docházíme až ke stadionu, kde naším projevem lehce poutáme pozornost.
Po chvíli roztroušení skupiny z důvodu nákupu lístků, piv atd. se dáváme opět dohromady na stadionu, vybíráme si místo v rohu ochozů a věšíme vlajku, čemuž nemohu dosud uvěřit! Pohled na téměř stovku osob z Havířova stojící pod svojí vlajkou je opravdu nádherný a musel potěšit každého, komu alespoň trochu záleží na prezentaci svého města. Do toho v úvodu zápasu samostatně zapějeme „Havířov město Baníku“, což dává velmi dobrý efekt a zbytek ztichlého stadionu nás odměňuje potleskem. V lehce autonomním supportu pokračujeme chvílemi i během zápasu. Celkově je na stadionu něco mezi 7 a 8 tisícovkami lidí, v tom nějakých 60-80 fans z Hané. Atmosféra je skvělá, což je dáno i tím, že celý ochoz (ta nezavřená polovina) je prakticky domácím kotlem, čímž dochází ke kompenzaci nevýhody atletické dráhy, a doping je výborně slyšitelný – ze všeho nejvíc připomínal tento domácí zápas dobře početně obsazený výjezd FCB. K maximální spokojenosti přispívají svým výkonem i hráči a Baníček nakonec vítězí 2:0. Během zápasu je taky odpáleno několik rací, roztaženo jakési igelitové choreo a vhozeno pár stovek konfet. Ke konci zápasu začala menší skupinka (GKS, KSG i FCB) pracovat na rozebírání plotu oddělující sektor od hřiště, resp. dráhy, plot sice vzdoroval velmi houževnatě, ale nakonec v nerovném boji prohrál a lehl. Děkovačka s hráči po zápase díky tomu probíhá přímo na hřišti, mezi fotbalisty a fanoušky stojí zmatená a nešťastná security. Exkluzívní dojem z dosavadního průběhu dne kazí snad jediný faktor, který jej mohl zkazit, a tím jsou samozřejmě uniformovaní přátelé, kteří na základě videozáznamu ze zápasu zatýkají poměrně neadekvátním způsobem několik lidí, z toho jednoho z Havířova, a jednoho ze skupinky mladých fanoušků z Katowic a Górniku, jeho přátelé se rozhodli vyčkat na jeho propuštění a pokračovat s námi do Havířova.
Nálada už pochopitelně není taková jako před zápasem, skupina už jednotně nepochoduje, ale spíše se trousí. Před nádražím ve Vítkovicích se jednotlivé skupinky baví po svém, někteří pitím piva, někteří zpěvem hitů od nejlepšího českého interpreta, někteří zahanbováním bezdomovce půvabného vzezření ležícího na chodníku. O zábavu se cestou zpět stará hlavně polská část naší výpravy a v jednom vagónu je poměrně vysoký počet decibelů, opět to však kurví otravující všivá policie, která se po vlaku promenáduje jako na Karlově mostě. V Havířově se různými způsoby dopravujeme do jedné z klasických knajp, kde hostíme družební přátele a bavíme se pitím prapodivných míchaných nápojů. Polákům nakonec po menších dohadech domlouváme nocleh, jelikož jejich kolega a spolu s naším stále ještě nebyli propuštěni. Druhý den se opět scházíme hned po ránu v hospodě, kde pokračujeme v konzumaci a zábavě, a děláme vše pro to, aby se naši hosté dobře bavili. To se nám myslím že dařilo na výbornou, kolem poledne jsme se přesunuli z jednoho podniku do bytu jednoho z nás, no změnilo se pouze to, že se místo piv pila kořalka, promile stoupaly a přibývalo stupidit. Po pár hodinách pití jakéhosi ovocného sajrajtu, hraní Playstationu a překotného pouštění kousků songů na notebooku se rozhodneme změnit místo trávení času, a přesouváme se netradičně do hospody, tentokrát pěšky, a způsobujeme menší rozruch v centru města, kde navštěvujeme vánoční trhy, děsíme děti a ochutnáváme horkou medovinu, která je letos velmi vydařená. Co nás však velmi pobaví je fakt, že vedle našeho už velmi prořídlého průvodu OPĚT jede auto psů, což dává tušit, že i dnes máme o společnost postaráno. V hospodě, kam sedáme tentokrát už je znát vysoká hladina promilí alkoholu v krvi, a tak se stalo, že se naše segregovaná část lokálu změnila ve zvěřinec a chování v demenci. Vznikají i první konflikty s místními konzumujícími a také dveřmi, které zůstaly bohužel děravé (nakonec však ne naší vinou), to je jeden z důvodů, že po několika hodinách příjemného pobytu musíme OPĚT měnit zdroj piva, což byl už fakt vrchol. Nějakým způsobem se po ostudě v MHD ocitáme opět v ranní hospodě, a i když v podobné sestavě, tak už nepřipomínáme skupinku těch sympatických mladíků, kteří se ráno zastavili na pár pivek, ale spíš obludárium. V té chvíli (vlastně už skoro půl dne) se už o nezničitelnou skupinku družebních kamarádů staráme pouze ve 3 havířovských osobách, z toho jedna dívka. To, že nás opět vyhodili a šli jsme jinam už nějak rozvádět nebudu, protože to je pořád dokola a přestává to být zábavné, zajímavostí však je, že v našem posledním(!!!) nonstopu, který jsme navštívili přijíždí skupinka policistů, kteří několikrát vejdou přímo dovnitř za účelem hloupého pokukování.
Ve chvíli, kdy se polská grupa shodne na názoru, že dále čekat na zadrženého kamaráda už asi nemá cenu, se začíná plánovat jejich cesta domů, což byl trošku problém kvůli nepřízni vlakových spojení v tu noční dobu. Větší problém však byla policie, která nás cestou začínala regulérně jebat, v jednu chvíli byla situace poměrně nervózní, navíc byly evidentně posíleni o nějaké inteligentní specialisty na osmičlenné skupiny cestující na nádraží, protože je nesetřásly ani naše manévry typu projít chodbou jeden panelák, obejít jej z druhé strany a nakonec se vrátit úplně přesně na původní místo. Na vlakovém nádraží se dozvídáme to, čeho jsme se obávali, a to že z Havířova se na vlak do Katowic naši kolegové nedostanou. Nakonec jsme je posadili do takového nějakého pofidérního taxíku, který je měl odvést na hlavní ostravské nádraží, odkud jim již vlak jel. Loučení bylo dojemné a ve znamení vynucení si slibů o naší návštěvě u nich, dokonce si odvezli triko Havířov 🙂 Náročný dvouden pak zakončujeme a bilancujeme v dalším kultovním nonstopu už jen ve 3 posledních mohykánech.
Jménem Havířova chci poděkovat všem lidem, kteří přišli na sraz a jeli s námi na fotbal, jelikož tím přispěli k výbornému počtu, tím pádem k dalšímu bodíku do tabulky reputace našeho města.
SPECIÁLNÍ A VELKÉ DÍKY patří všem, kteří se jakkoliv podíleli na programu pro kamarády z Polska, ať už svou přítomností, poskytnutím azylu, financemi anebo tím, že je odvezli zadarmo taxíkem 🙂 Bez této externí podpory bychom se jim nemohli věnovat nikdo, a to by byla velká škoda, jelikož to byly opravdu zábavné a příjemné chvíle. Díky patří samozřejmě i Giszu a (tuším) Gliwicam za podporu na fotbale a za návštěvu – DZIEKUJEMY!
Suma sumárum to byl pro Havířov skvělý dvouden, který určitě splnil očekávání na výbornou. HAVÍŘOV MĚSTO BANÍKU!!!!
M.
