Roky 2006(resp.2005) až 2007 byly pro některé ze současných i bývalých TfH ovlivněny aktivitami spojenými s havířovským fotbalovým klubem.Neznám účastníka alespoň několika domácích zápasů a hlavně výjezdů, který by na toto období nevzpomínal rád, a s dávkou nostalgie.Byla to doba, kdy se poprvé od krátké hokejové éry na začátku nového století, něco podnikalo samostatně v rámci staronově se tvořící havířovské ekipy, a stejně jako kdysi díky hokeji,i díky „Indiánům“ začalo zápasy i jiné aktivity spojené s FCB navštěvovat o pár havířovských lidí víc.Především však to byly krásné časy, plné veselých zážitků a výletů s bandou kamarádů, na což se nedá zapomenout.
Po několika letech padl po skončení uplynulé sezóny první ligy návrh hecnout se, domluvit se, a vyrazit společně vě větším počtu na zápas MFK na Valašsko.Podle odhadů založených na reakcích na pozvání na tuto událost (především na síti Facebook) se očekával velmi solidní počet zůčastněných, což nenechalo klidným nikoho, kdo na takovéto, alespoň jednorázové „indiánské obrození“ čekal.
Na srazu se nás nakonec žádné takové optimálně vysoké číslo neschází, ale tragické to také není,a po doplnění naší lutyňskou družbou v Ostravě vyráží na valašsko vlakem 32 indiánů, vyzbrojených dvěma baňoky a nějakou tou lihovinou.Během cesty se pije a vymýšlejí se demence, však to znáte, píšu to článek co článek, tahle pasáž se asi málokdy změní, za zmíňku snad stojí nesnesitelné vedro a velké množství nalepených samolepek.Ve Valmezu asi hodinu stojíme před nádražím, a přemýšlíme, jak naložit s dobou zbývající do začátku utkání, nakonec se překvapivě vydáváme ke stadionu, téměř hromadně.Cesta je to dlouhá, horká, a mohutně zalívaná zbývajícím vínem, tudíž na sebe nenechá dlouho čekat setkání s místní policejní bandičkou, což jsou jak jsme zjistili hoši ostří jak břitva a drsní jak šmirglpapír, jelikož jeden plivanec na cestu se řešil celkem dlouho a poměrně akčně.Nakonec dorážíme na stadion,a světe div se,v dolní části kryté tribuny věšíme vlajku a VYTVÁŘÍME NÁŠ SEKTOR!!!Ten se od začátku prezentuje slušnou pyroshow tvořenou dýmy a hirošimami,a taky fanděním, které nebylo zlé, na to že v sektoru nebyli zdaleka všichni (nevím jaký má smysl skuhrat několik let jak by to bylo fajn kdyby zas „začli indiáni“ a pak půl zápasu sedět v hospodě),a ne všichni z těch,co v něm byli,se zapojili.I tak v sektoru panuje dobrá nálada, kterou svými kousky vylepšuje i jeden z více posilněných členů výpravy 🙂 Mezi aktivity patří návštěva jakési podivné vyhlídkové věže vedle stadionu,pověšení vlajky na střechu a tam odpálení několika ohňů,návštěva hřiště o poločase, zasmání se tomu, jak pořadatel zapálil střídačku ohněm který pod ní kopl, opakované pokusy o krádež nosítek, prostě zábava na úrovni.Na druhý poločas už je nás v sektoru o něco více, a support se o trochu zlepšuje, takže to místy vypadá jak na výjezdu Indiánů za starých dob, což je super pocit.Indiáni Valmez porážejí,probíhá děkovačka na hřišti, ale taky konflikt na tribuně s dvěma osobami, z kterých se později vyklubali valmezští fanoušci Baníku, už ani nevím, o co se jednalo, zato vím, že velkou roli v tom hrál alkohol a ne nějaký seriózní důvod.Na diskusním fóru jsem zahlédl i kritiku našeho chorálu o kokotech do huby valachům,takže k tomu touto cestou řeknu snad jen to, že kdybychom na svých výjezdech s Indiány zjišťovali, zda se v navštívených obcích nachází nějací fans FCB(a pravděpodobně bychom všude zjistili, že ano),a podle toho redukovali náš zpěvník, tak by se sečtený počet tichých vynechaných minut z každého zápasu blížil závratnému číslu, jelikož zpívání o „kokotech v hubě“,“těch starých kurvách“ atd.k našim výletům vždy patřily,a můžu ubezpečit všechny „poškozené“ ze všech těch měst,městeček a obcí, že tyto nehoráznosti určitě nebyly mířeny na jakékoliv fans Baníku-tudíž nebrat osobně.
Po zápase se lehce roztroušeni vydáváme na nádraží,kde se téměř všichni usazujeme v nádražní hospodě, kde se chystáme zkrátit si čas čekání na vlak.Poklidné pití piva se během chvilky mění ve zpěv chorálů, který má vzhledem k akustice hospody úžasný efekt 🙂 Toto nerozdýchává místní starší hostinská, která po chvíli hlučné zábavy (jednalo se o zpěv a rytmické klepání do stolů-žádná škoda se nedělala,nebyl žádný problém! )neudrží své nervy na uzdě,a chrstne na jednoho z našich kýbl s vodou, což je naprosto neadekvátní jednání hodné opravdu leda selské dcérky.Po této události naklusává do hospody několik místních traktoristů v policejních uniformách, jejichž silně arogantí jednání se během chvíle mění v agresivní, následkem čehož se strhává několikavteřinová strkanice provázená i několika létajícími předměty z obou stran.Na straně farmářů je jedno lehké zranění,na straně naší žádné,a všichni opouštíme toto město společně vlakem,který odjížděl těsně po tomto incidentu.Cestou zpět již z obav o pohodovost zbytku cesty není zdaleka tak dobrá nálada jako cestou tam, a jak mnozí z nás čekali, během cesty,především v Ostravě a Havířově si policie opisuje většinu lidí.
Nebýt paragrafově nebezpečného incidentu v samotném závěru výjezdu by to byl bezchybný výlet zdaleka nedělající ostudu standartu výjezdů Indiánů z minulosti.Zde se dá opět jen pozastavit nad tím, že dokud nepřišli uniformovaní hrdinové reagovat na hysterickou obsluhu, tak žádný problém nebyl.Tak snad jen doufejme že takových výletů bude víc,budou v pohodě, že nás nečeká další tři roky pauza,a….A.C.A.B.!!!
M.
