Vzhledem k tomu, že na Bazalech jsem prožil více než deset let života, přišlo mi nemyslitelné, absentovat na posledním zápase tohoto legendárního stadionu. Samozřejmě, nějakých 12 let může zkušeným harcovníkům připadat jako málo, ale právě těch dvanáct let dalo mně a několika dalším kamarádům pár „rad“ do života. Jako mladí kluci jsme se tam naučili myslet jinak, než jak média vtloukají fanouškům do hlav, že by se tak myslet mělo. Na Bazalech, potažmo s Baníkem, jsme se naučili spoustu věcí, které ještě dnes předáváme o dům dál…
K samotnému zápasu, nebo ještě ke dnům předcházejícím, bych řekl asi tohle. Jelikož lidé vedoucí současné Ultras na Bazalech jsou svou prací posedlí a někdy až pozitivně nemocní, bylo jasné, že Baník se předvede ve velkém stylu. Jelikož jsem malinko viděl pod pokličku věcem chystaným, věděl jsem, že tahle rozlučka bude stát svou vizuální produkcí za to. Lidé, starající se o organizaci celé derniéry, spali více u počítačů a v tělocvičnách, než ve svých postelích.
V den zápasu se scházíme v několika lidech v oblíbené hospodě asi čtyři hodiny před odjezdem vlaku, kterým by měl cestovat jednotný Havířov. Nebyla to sice trojkoalice zvučného jména jako Lech – Arka – Cracovia, v hospodě sedí trojkoalice jiná, Havířov – VFC Plauen – Vsetín. Jelikož bydlíme nedaleko od Ostravy, lidem z těchto měst jsme zajišťovali vstupenky, to je stěžejní důvod toho, proč spolu pijeme. Po přesunu na havířovský vlakáč se před ním fotí většina Havířováků, cestujících společně, organizace však trochu vázla a tak na nostalgické fotce, nostalgické proto, neboť se fotíme za starou vlajkou, nejsou zdaleka všichni, kteří za pár minut pojedou ve vlaku. Mnohem víc jsem však překvapen z toho, že zde nejsou mnozí další, kteří tím vlakem nepojedou. Lidé, mající tuhle část dne organizačně na starost, se můžou přetrhnout a udělat první poslední, ale stejně se najdou desítky těch, kteří ani na ten poslední zápas nejsou schopni nechat auto doma. Je to škoda. Každý by chtěl po třech pivech vyřvávat, že Havířov je městem Baníku, ale udělat pro to maličkost, jako jet společně vlakem už není sto. Fanoušků Baníku z Havířova by k takovému zápasu mělo jet sto, klidně i víc. Dnes nás však jede nějakých 60 – 70.
Za těch několik let, kdy jsem na Bazaly nejel, se sestava nějak extrémně nezměnila, spousta známých tváří jezdí stále, na druhou stranu některé jiné to bavilo rok, dva, možná i ty kérky na svých tělech by nechali raději zmizet. Ale takhle to chodí v každé ekipě. Jen je úsměvné, že tihle prvoročáci, vždycky nejvíc kážou. V Kunčicích přestoupíme do druhého vlaku, z něj na zastávce na Stodolní už vystoupí cca 150 lidí, k vidění je hodně triček fanklubu z Frýdku-Místku, ale i z jiných částí Moravy a Slezska. Spěcháme na sraz k pochodu, ve velkém vedru se spěchá těžce, a tak se k pochodu připojujeme až poté, co hlavní dav má v nohách první desítky metrů. Z médií vyšel nějaký údaj, dle mého však dosti zkreslený, dnešního pochodu se může účastnit cca 2500 fanoušků, tohle číslo mi vychází oproti porovnání s jinými pochody.
Celý dav se šine za hlavní vlajkou „Bazaly“, po celou dobu dirigován spíkrem s megafonem. Lidé mají v rukou i nějaké vlaječky a kartóny. O tuhle menší choreografickou vložku se stará fanklub Novojičínsko. Možná teď mnohé zklamu, ale dnešní pochod mě nebaví. Na můj vkus zbytečně moc dlouhých prodlev, kdy na několika stech metrech je dav zbytečně mnohokráte stavěn, na lidech je vidět únava z velkého vedra a touha už být na Bazalech a tak mám pocit, že s každou další takovouto zastávkou se fandí méně a méně, ačkoliv se spíkr může přetrhnout. Víc než zastávky však vizuální projev pochodu kazí hejno těch, kteří nejsou schopní jít v průvodu za vlajkou, nevím co tyhle lidi k tomu vede, zda-li nějaká egoistická sebeprodukce, ale tohle prostě nepochopím. Několik desítek lidí jdoucích si tzv. „jak se mi zamane“ to prostě kazí. Před vlajkou mají být dva spíkři, jeden fanouškovský fotograf a tím to hasne. Třeba Slávistům se to třeba při pochodu na Letnou podařilo, takže ono to jde.
Samotnou kapitolou jsou potom ti fotografové. V dnešní době, s příchodem popularity stránky supporters.cz, se mi zdá, že když už člověka nebaví tvořit fans scénu svého klubu, stane se fotografem. Tenhle trend by měl být zastaven, protože bude-li pokračovat, bude spousta lidí fotit, ale málo jich už tvořit. Chápu, je to pohodlné, pro mnohé je to prostředek pro zviditelnění se, ale je to špatně. Možná je to až moc staromódní, ale kdysi jsem se dva měsíce těšil na to, až v novém čísle Football Factory uvidím dva měsíce staré prezentace. Dnes lidé v páté minutě zápasu už nefandí, protože aktualizují různé facebooky a jiné sračky a předbíhají se v tom, kdo jako první lajkne prezentaci z úvodu utkání. Ale to jsem na rozdíl od baníkovského průvodu, dosti odbočil.
Máme za sebou poslední, snad patnáctou zastávku celého pochodu, který je zaplaťpánbůh u konce a lidé se všemi možnými směry rozcházejí před hlavní tribunou. Jelikož ty lidi, organizující dnešní pochod znám, dám ruku do ohně za to, že celý pochod vymysleli s těmi nejlepšími úmysly, holt asi jsem už starý lenivec, ale pro mě to nějaký zážitek nebyl.
Konečně přicházím na Bazaly, dám si na grilu udělané cigáro, pokud čekáte, že nyní popíšu míru křupavosti chrustičky, zklamu Vás, zajisté to udělají jiní, já bych s dovolením povyprávěl o důležitějších aspektech fanouškovství. S kamarády míříme do sektoru P2, kde by dnes měla být většina aktivně fandících Havířováků, mé domněnky se vyplňují, ve dvou až třech řadách stojíme v počtu cca 25 starých, několik dalších Havířováků vidím tzv. na dohled, je fajn, že ten poslední zápas budeme takto spolu. Ihned si vzpomínám na staré časy, kdy havířovská banda stála jednotně pod hodinama, bohužel staré časy, a s ní i tahle soudržnost, jsou ty tam. Je mi jasné, že takhle to není správné, ale právě absence tohohle je důvodem, proč se některým na ten fotbal příliš nechce. Ani nevím, proč tohle jednotné havířovské postávání za bránou vlastně skončilo. Byly to fajn časy. Ale jak říkám, když vidím kolem sebe mnohé známé tváře, připadá mi to, že jsme se do té doby vrátili, jen jsme holt změnili sektor. Prezentace, které si ostravští ultras připravili, asi nemá smysl nějak popisovat, to hlavní viděl každý na fotkách od 126-ti fotografů. Je mi jasné, že tvůrcům vizuálních prezentací se nepovedlo vše podle představ, něco se určitě mohlo odprezentovat lépe, něco zkazil déšť, něco vítr, však jak už jsem zmínil v úvodu, tihle lidé tomu obětovali desítky hodin svého volného času, proto mně dnešní vizuálně-tribunový program nepřísluší moc hodnotit, natož kritizovat, i když je jasné, že po této stránce zažily Bazaly spoustu lepších zápasů . My staří Havířováci, se však i tak bavíme náramně, naše old-school pocity se navyšují i tím, že s megafonem v ruce spíkruje třeba Hrnek (spíkruje výborně), kterého si pamatuju, kterak se kdysi ve vlaku do Opavy chlubil, že je mu čerstvě čtrnáct. Kurva, to to letí… My, promočení jak kdejaká děvka z Přívozu, však na P2 poctivě fandíme s rukama nahoře, chuj s tym, že občas vylijem pivo, stejně víc mokří být nemůžem. Až mi přišlo líto a v posledních letech je to vidět enormně, že havířovská fotbalová banda není nějak jednotná. Tahle nejednota je ten největší nešvar, který těm, co se to v Havířově snaží držet nad vodou, vyčítám. Jak říkám, na P2 jsme staří capi, mladé moc nevidím, a tak nevím, zda-li se i oni baví stejně jako my, tedy tím, co by dnes mělo být primární, čili fanděním. U mnohých bych si tipnul, že dát ruce do kapes je pohodlnější, ale co se dá dělat, každý na zápasy svého oblíbeného klubu chodí za jiným účelem. Někdo fandit, někdo sledovat fotbal, někdo klábosit s přáteli, někdo vypít sedm piv a někdo hledat soupeře v sektoru hostí, kterého už v dnešní době stejně nenajde. Dal bych ruku do ohně za to, že někteří z těch, kteří jsou dnes na Bazalech, jsou i rádi, že ten zápas je tu poslední, výmluva proč nejít na Baník do Vítkovic, bude přece tak strašně jednoduchá. Stejně jak pro tyhle lidi, bylo vyhovující, že se jaro fanouškovsky bojkotovalo. Mimochodem, ač nemám žádné právo tohle hodnotit, respekt všem, kteří ten bojkot upřímně dodržovali. Fanoušci by měli držet basu, zvlášť proti takovým zmrdům, kteří ničí současný Baník. A věřím, že hrozně moc těch bojkotářů by chodilo na fotbal neskutečně rádo, leč zdravý rozum někdy musí porazit srdce a chtíč.
Zápas se chýlí ke svému konci, když střídá Bary, mám slzy v očích. V dnešní době, když se 99% hráčů honí jen za penězi, by si lidé všech těch Barošů, měli pořádně vážit. A je jedno, čí dres tihle borci oblékají. Jasně, kluci z Plzně namítnou, že „Baroš jsou čurák“, ale tihle lidé pro samé výhry svého klubu úplně zapomněli na některé principy fanouškovství. Ano, ultraska na Baníku dnes třeba nepředvedla to, na co má potenciál, ale právě tyhle principy má v hlavě. Právě tyhle principy a fanouškovské myšlení je mnohem víc, než nejlepší prezentace Legie Warszawa.
Ke konci zápasu si bere mikrofon moderátor utkání a vyřvává hlouposti. Právě tenhle člověk je největší ostudou a minelou celého dne. Kurva, mám pocit, že takhle je to vždy a všude. Proč tihle moderátoři mají vždycky potřebu řvát do mikrofonu o 106, proč se snaží být vtipní a proč se snaží dirigovat něco, co by měli nechat na lidech z branže, tedy na fanoušcích? Dejte ten mikrofon do ruky někomu z těch, kteří za dnešním divadelním představením stojí a uvidíte ten diametrální rozdíl. A je jedno, jestli je to na Bazalech, na AZetu, na Letné, nebo v Edenu. Tenhle dnešní tlučhuba byl fakt hrozný.
Samotný závěr zápasu se mi zdá poněkud chaotický, kdyby každý fanoušek zůstal na svém místě a stojícím Bazalům by hráči a legendy poděkovali z trávníku, bylo by to stokrát lepší. Tak jako v nedávné době Svěrkoš v kukle, nebo v době dávné pak Pavel Besta s megafonem. Nyní je to chaotické, jedni se na trávníku objímají s hráči, druzí vytahují motyčku a poctivě vykopávají drn z trávníku, jiní se zas houpou na brankové konstrukci jako paviáni v nedaleké ZOO. To je asi poslední věc, u které bych se chtěl pozastavit. Několik lidí demoluje branku, fotři od rodin si vše natáčí na své mobilní telefony. Jsou to ti stejní fotři, kteří pískají, křičí „Polské kurvy“ a žádají policii o zásah, když nějaká ta sedačka letí na sparťanské hlavy. Přitom mít každý z těch fotrů čtyři ruce, veze si domů čtyři sedačky. Je to stejná póza a alibismus, jako když publikum fandí dvěma hokejistům, kteří se ve středovém kruhu bijí do krve, ale běda ti, když si dáš pár facek se stejně smýšlejícím fanouškem soupeře. Holt kázat vodu a chlastat víno je česká tradice.
Opouštím Bazaly, je nostalgické a poněkud smutné vidět tváře některých starých, v jejichž očích se lesknou slzy a je to dnes pro ně jako ztráta jednoho z rodičů. Holt to je život, ve kterém diktují peníze.
Co říci závěrem? Od dnešního dne jsem určitě čekal víc. Mnozí z Vás mi tyhle řádky vytknou, ale ruku na srdce, vy jste víc nečekali? Mimochodem, jen tak mimo řeč, můžete tvrdit opak, ale deset tisíc lidí v ochozech je ostuda. Uznávám, že očekávání ze zápasu jsem měl větší, na druhou stranu pohřeb, ať je pohřbíván kdokoli či cokoli, by lidská očekávání plnit neměl, čili nestěžuju si. Nikdy asi nespočítám, kolik zápasů jsem na Bazalech prožil, ale vím, že tenhle definitivně zakončil jednu etapu mého života. Byla fajná a jsem za ni vděčný. Všem, kteří začnou etapu novou, o pár kilometrů dál ve Vítkovicích, přeju, ať je to baví a užívají si to. V dnešní době, v době pisálků, komentátorů a lajkerů, je fajn, když někdo žije svým klubem, svou družinou, svou ekipou. Kdyby zlomek z vás tím začal opravdu žít, nemusíme se pořád s někým srovnávat a ta kvalita by byla v českých luzích a hájích…
J.R. from B.K.
Již předem bylo mezi jádrem lidí nejvíce zainteresovaných avizováno a domluveno, že přes jarní bojkot se půjde na poslední zápas na Bazalech. Zorganizovat a zmobilizovat lidi na rozlučku s naším stadionem se chopily fankluby a hlavně lidé, starající se o prezentace.
Výjimkou nebyl Havířov, a proto jsme se mimo internetovou kampaň po nafasování plakátů vydali do ulic. Po Havířově jsme vylepili zhruba 200 velkých plakátů, dalších cca 50 bylo rozdáno lidem do práce, školy či hospody. Malých havířovských letáků bylo rozlepeno přes 80. Zvací transparenty jsme udělali tři, z toho dva menší a jeden velký (dlouhý 11 metrů). Žádné z těchto pláten bohužel v našem policejním městě nevydržely noc…
Také musím zmínit, že se na malování chorea přes celý měsíc práce podíleli lidé od nás a to v počtu 1-5 osob. V den rozlučky se Havířováci do Ostravy vydali společně vlakem v počtu až 80 lidí + desítky lidí auty a tři lidi už na stadionu chystali choreo. Vytáhla se i stará vlajka, se kterou se havířovská vlaková skupina vyfotografovala, a která na pochodu nebyla bohužel roztažena… Na stadionu už visela nová. Zápas nechám bez komentáře, vše je zachyceno na fotkách a videu. Dodám jen, že jsme jako fanklub vybrali nejvíc peněz na ohně, díky všem přispěvatelům! Po zápase se lidé z Havířova baví a pijí v různých podnicích, jak v Ostravě, tak v Havířově s družebními přáteli z Katowic, poslední z nich opouštějí naše město po nedělním poledni…
Kdo na Bazalech něco zažil, nemohl v sobotu chybět, rozloučení bylo zdařilé!
L.
fotky z havířovské propagace zde
