Po menší pauze jsem opět zavítal na zápas indiánů, no abych pravdu řekl, byl jsem poněkud natěšen na to, jak se situace v ochozech, za pár měsíců mého absentování změnila…
Po dvouhodinovém spánku po nočním tahu vyrážíme ve třech lidech( 2 B.K., 1 F.F.) na stadion, na kterém už je partičkou obsazena místní hospoda. Před úvodním hvizdem se vyvěšují flagy (tentokrát bez Fans and Thugs a šumbarské flágy) a v sektoru se schází 35 kousků… Tady bych jen navrhnul, ať příště nestojíme v prvních dvou řadách, protože na fotkách to potom dost zkresluje i tak nepříliš kvalitní počty v sektoru… Zápas začíná minutou ticha, roztažením transparentu ARRIVEDERCI a odpálením dvou černých dýmovnic, jako památka na zesnulého náměstka Balšána. Během první půle jsou ještě v horní části sektoru odpáleny 4 žluté ohně, to vše za celkem solidního fandění… Druhý poločas startujeme pomocí modrých a bílých balonků, je odpálena kvalitní bílá dýmovnice a ke konci utkání se šikujeme do písmene H a zapalujeme stroboskopy… Nevím, jak onen obrazec nakonec vynikne na fotkách, ale myslím si, že až třeba budou nějaké kvalitnější ráce, tak je dobré se o podobné činy pokoušet častěji, protože stát buďto různě roztroušeně, nebo hezky v řadě – to už přece umíme… Posledních asi 10 minut probíhají v sektoru bojůvky mezi tradičními rivaly – Šumbark proti Městu. Boj nebyl nijak tvrdý(podobal se spíše sumó), ale o to víc intezivní a aktéři byly pro svá teritoria schopni i vhodit protivníkovu botu na pažit, posléze na něj vhodit i protivníka(nevím, zda-li je to následkem nepokojů v Maďarsku, ale byl to právě Maďar…). Zápas končí vítězstvím 2:0 a děkovačkou hráčů, při níž někteří ochutnávají a tradiční nápoj v našem sektoru, tedy Rum… Celkově to bylo povedené dopoledne, snad jediné co zklamalo trochu byla chuť fandit v našem sektoru a jediné, co zklamalo dost, je téměř totální nechuť tribuny zapojit se při „blbém“ tleskání…
J.R. from B.K.
