Rozhovor č. 2

Dnes Vám přinášíme v pořadí již druhý rozhovor s důležitým člověkem z havířovské scény. První rozhovor byl s člověkem ze starší generace, dnes jsme zvolili zástupce té střední (spíše věkem, neboť účastí a zážitky pamatuje mnohem víc než mnozí staří) a příště se Vám pokusíme přiblížit myšlenky a názory někoho z mladých nadějí… Dnešní zpovědník je člověk, který má co říct ke všem aktivitám, kterými si havířováci prošli, od počátku formování naší bandy, až do současnosti. Přejeme příjemné čtení.

Čau, můžeš se nám představit?
Zdravím všechny „nekorektní“ a svobodomyslné fanoušky, ultrasáky a chuligány. Je mi 22 let, na Baník chodím od roku 2001, na výjezdy jezdím od roku 2002. Zápasy AZetu Havířov navštěvuji více či méně pravidelně už „od malolata“, první zápas za mé přítomnosti se odehrál v sezóně 1993/1994, na prvním výjezdu jsem byl v roce 2000.

Za co se považuješ?
Pokud bych se měl zaškatulkovat, tak by ze mě – když vezmu v potaz mé osobní priority a zájmy – podle obecně přijímaných kritérií vyšel ultrafan, ovšem nikdy jsem nad tím nějak nepřemýšlel.

Shrňme si nějak postupně všechna období, kterými jsi na havířovské scéně přišel…
No tak prvním obdobím bylo tvoření sektoru radikálně uvažujících lidí jezdících na FCB na hokeji, někdy kolem roku 2000.

Dobře, tak něco k tomu?
Pro mě to jsou nádherné, i když trošku zašedlé vzpomínky z dětství :)) , kdy se mi začínalo formovat to „správné“ fandovské uvědomění, názory a postoje, kterých si cením u všech lidí podobného „ražení“, a hlavně mě toto období dostalo k Baníku. Nebýt doby, kdy mě začlo jako malého kluka fascinovat počínání radikálních fanoušků na sektoru A1, nesouhlasících s manýry havířovského fan-clubu, a s fanklubáckou mentalitou obecně, majících tolik odlišný způsob projevu a prezentace, a vyzařujících oddanost Baníku Ostrava v dobách, kdy to absolutně „nefrčelo“, nevím, zda bych měl důvod začít na fotbal chodit, popř. zda bych nezačal chodit např. až v mistrovské sezóně, čímž bych se zařadil do stáda vandráctva, které se na fanoušky FCB v té době nabalilo (beru to obecně, samozřejmě neříkám, že každý, kdo začal chodit v roce 2003 je vandrák). Podobně jako já by ti odpovědělo dost lidí „mé generace“, i generace starší. Aktivity na hokeji na sektoru A1 podle mě položily základ organizované havířovské podpory Baníku Ostrava.

Proč vlastně sektor A1 skončil a jak jsi to bral?
Takovým oficiálním důvodem byl pád do druhé nejvyšší soutěže.To samozřejmě radikály neodradilo kvůli ztrátě hokejově kvalitních soupeřů a podívané, ale kvůli absenci atrakcí v podobě příjezdů hostujících fans (až na výjimky). Mě každé takové ukončení aktivity (opakující se v Havířově v periodách) mrzelo, ale jelikož už v té době jsem chodil na Baník, tak to zas taková tragédie nebyla.

Druhou érou tzv. havířovského počínání bylo co? Indiáni (MFK Havířov)?
Přesně tak. Další éra vyvolávající velkou dávku nostalgie. Nedělní dopoledne na stadionu Dukla a pozoruhodně opilé a zvířecí výjezdy na Indiány způsobily to, že se z pár nadšenců jezdících spolu na Baník které napadlo prezentovat se zase po letech na nějakém vlastním havířovském projektu, stala jedna, stále se zvětšující a semknutá rodina. Když se na to podívám retrospektivně, nevím, zda jsem někdy předtím i potom u havířovské bandy mohl pozorovat takovou jednotu a kamarádství, ať už na Indiánech, na Baníku, anebo na četných společných hromadných alkoholových orgiích, než tehdy. Tato éra položila základ naší kreativity a tvořivosti při vlastní prezentaci, která v dnešní době naplno propukla na hokeji. Díky indiánské éře začlo aktivně podporovat Baník několik dalších lidí z Havířova, z nichž někteří odvedli či stále odvádějí kus práce na chuligánské scéně.

Takže třetí érou byl opět návrat na hokejové tribuny? 
Ano.

A jak ty osobně bereš, že určití škarohlídi říkají, že havířováci nevěděli co dřív a za každou cenu chtěli samostatně něco dělat? Nejprve hokej, pak indiáni, pak zas hokej a do toho všeho Baník? Není to skákání z kamene na kámen? 
Já vždy říkal, že není důvod do takových aktivit rýpat, nikdy se nedalo přednost hokeji/indiánům před Baníkem, a pokud byl někdy na zápase Baníku doma/venku počet lidí z Havířova nízký, tak to nebylo výměnou priorit, ale tím, že zrovna v té dané době se na chození na fotbal přistupovalo trošku shnile, a tak by to bylo hokej-nehokej, indiáni-neindiáni. Toto je fakt, a každý kdo jej uzná, tak nemá dále důvod do našich vedlejších aktivit rýt. Naopak pozoruji u některých lidí např. z Ostravy a ostatních měst se základnou FCB sympatie k našemu hokejovému počínání, někteří navštěvují domácí zápasy i výjezdy AZetu pravidelně. Pokud by ovšem naše aktivita na hokeji opět opadla a skončila, a tím by i v pořadí třetí samostatná aktivita po určité době skončila, pak už by mi začalo připadat, že není s naší trpělivostí a výdrží něco v pořádku.

Dobře, vraťme se k tomu novodobému hokeji…
Předně bych chtěl říct, že doufám, že toto období, momentálně probíhající, nebude mít stejný osud a omezenou dobu trvání jako minulé havířovské sóloprojekty. Toto období začlo na začátku sezóny 2010/2011, kdy vznikl po krachu předchozího pseudohavířovského klubu staronový klub, dbající na tradice (název, znak, barvy), což bylo od začátku havířovským baníkovcům, kteří v drtivé většině „vyrostli“ na hokeji, velmi sympatické.Proto se pár lidí dohodlo se zbytkem bývalého fanklubu na spolupráci, novém revolučním pojetí podpory AZetu, a přineslo to své výsledky. Sice hned první výjezd neskončil zrovna podle představ hokejových fanoušků (zadyma, ukončení zápasu, kontumace), a i jindy vztahy jemně zaskřípaly, ale společně jsme to překonali a obě strany spolu slušně vycházejí (také díky vzájemným kompromisům). Díky nadšení a kreativitě několika nejvíce se starajících lidí (z obou stran), propagaci,vizuální i akustické prezentaci, a překvapivé „zpracovatelnosti“ běžných návštěvníků hokejových zápasů začala být během pár měsíců na třetiligových zápasech AZetu atmosféra, které podle slov svědků z celé republiky může závidět i spousta klubů z nejvyšší soutěže, dvakrát se dokonce vyprodal stadion a několikrát proběhlo „půlstadionové“ choreo, což jsou věci, které si před začátkem tohoto boomu kdokoliv ztěží dokázal představit. Věc která mě mrzí je ta, že ač si sami členové naší skupiny připisují většinu zásluh za to, co se děje, tak v druhé sezóně této éry nadšení i počty z naší strany lehce opadly, rozmnožily se manýry jako posedávání mimo sektor, který jsme společně loni vytvářeli, nižší počty na výjezdech, prostě je to z naší strany trošku „zdechlejší“, což by se mělo změnit.

A teď tedy takové období, které by mělo být a snad je protkáno tím vším – havířováci při Baníku Ostrava…
K tomu se dá těžko něco napsat, pokud se to má pojmout jako „čtvrté období“…Jelikož to je období, trvající neustále, přes všechna ta jiná „meziobdobí“ 🙂 Aktivitu Havířova na Baníku vystihl poměrně nedávno sepsaný článek (zde), od té doby žádné převratné změny nenastaly, až na omládnutí vlakové výjezdové posádky, přesedlání starých na automobilový způsob dopravy – což beru jako negativní jev ohrožující soudržnost a jednotu naší skupiny. Chuligánské aktivity provozují prakticky stále ti samí lidé, doplněných o pár mladších ročníků z poslední doby.

Teď pár otázek k Tobě samotnému. Kolik máš výjezdů?
Výjezdů na Baník mám (liga, pohár, Evropa) něco mezi padesáti a šedesáti.

Jak se jako nechuligán stavíš k chuligánství jako takovému?
Definice chuligána v dnešní době je pro mě člověk pravidelně navštěvující domluvené fighty, jelikož jak známo, jiných možností ke konfrontaci je jako šafránu. Tento způsob realizace mě nikdy z různých důvodů „nechytnul“, i když několik takovýchto událostí jsem zažil, a různých podobným radovánkám co se stanou spontánně např. v rámci výjezdu se nebráním, tak předem domluvené „polní akce“ jdou mimo mě, proto se nepovažuji za chuligána. Chuligánství samozřejmě uznávám, pokud jej člověk provozuje proto, že chce, je to pro něj přínosné, stoprocentně si na něj věří, dělá vše pro úspěch své skupiny a není v tom žádná póza. Pokud se někdo účastní akcí jen proto, aby pak mohl mít „připsánu“ účast a mohl si poté připadat prestižně, aniž by byl pro chuligánskou skupinu nějak přínosný, a aniž by cítil, že tohle je to, čemu by se měl věnovat, a ani mu to nepřináší potěšení, je to podle mě průser a degraduje to slavnou pověst chuliganů FCB. Neříkám, že takoví lidé jsou problémem havířovské ekipy či obecně Chuliganů z Bazalů, ale každý ví, že image a pověst chuligána je atraktivní pro hodně lidí motajících se kolem fotbalu, takže se čas od času takovíto určitě vyskytnou. Nicméně všichni chuligánsky aktivní a své skupině přínosní lidé (z řad FCB samozřejmě) mají mou podporu a respekt, a přeju jim co nejvíce úspěchu a tak málo problémů, jak je jen v dnešní zkurvené době možné.

Co tvoje současná podpora Baníku? 
Moje současná podpora Baníčku momentálně stagnuje, jelikož mám soudně udělený zákaz navštěvovat utkání Baníku Ostrava (a také MFK Havířov).

Pár slov k havířovské bandě. Často se říká, že se dost dělí na mladé a staré? Popišme si trochu ty skupiny? Dejme přednost starým :-).
Já ani nevím, kde se sám nacházím 🙂 Asi nějaký střední proud…Co říci ke starým…předně to, že každý, kdo už má něco za sebou, věnoval Baníku a celkově tomuto vznešenému životnímu stylu hromady hodin, energie, a osobních/paragrafových obětí, každý kdo k tomuto „přičuchl“ v dobách, kdy bylo všechno jinak, fotbalové utkání nebylo přehlídkou ozbrojených sil,rejem novinářských hyen a soutěží v persekuci a kriminalizaci fans, a stále přes to všechno je více nebo méně aktivní, si zasluhuje obdiv a dává inspiraci mladým, a přispívá k tomu, aby havířovská fans kultura nevymřela. Většinu „starší“ části naší skupiny považuji za své kamarády a zažil jsem s nimi spoustu věcí i mimo fotbal.

Co říct k mladým?
Mladší část naší bandy na mě působí hodně nadějně, a i přes to, že začli s „fotbalem“ v době, kdy už po starém stylu fotbalové zábavy nebylo ani památky, v době, kdy je téměř každý výjezd jak přes kopírák a v policejní režii, z nich cítím, že je to baví, a věřím že se z nich po nějaké době nevyklubou rychlokvašky. Někteří z mladších ročníků si již stihli udělat celkem solidní jméno a reputaci na chuligánské scéně Baníku, což je pro jméno TfH jen dobře. Paradoxně, z těch pár nejvíce „úspěšných“ mladých v tomto směru cítím nejméně stoupnutí svého postavení do hlavy, což je sympatické. Čeho se však bojím a jaké tendence občas pozoruji je jev, kdy má za sebou nějaký mladý jednu nebo dvě akce, a rázem změní chování a přístup, má tendence dávat najevo, že už je „jinde“, a vypadá to, že např. fandit v sektoru (ať už na hokeji nebo na fotbale) je pod jeho úroveň. To je ale celkově rozšířeným jevem v našich krajích – chuligánská část tábora se chová odtažitě k aktivitám na zápasech (např. support). Tím nechci nikoho soudit nebo kritizovat, jen poukazuji na to, jaká je to škoda, a o kolik by mohla být atmosféra jak na fotbale v Ostravě, tak v Havířově na hokeji lepší. Přitom to je specialita v našich krajích – každý obdivuje Polsko, a úroveň prezentace na tamních stadionech, přitom jedním z důvodů je ten, že se tam nikdo, včetně chuligánů, nestydí fandit svému klubu. Přitom pokud si dobře pamatuji, vždy to tak nebývalo.

Co chybí havířovské bandě aby byla lepší?
Vždycky je co zlepšovat, ovšem v Havířově jsem vděčný za to, co máme, a myslím že po všech stránkách fungujeme slušně. Mě osobně by se líbily početnější a hlavně společné vlakové výjezdy na Baník, a trošku větší nadšení, resp. nadšení více lidí pro ultras činnosti.

Co bandu kazí nebo ji ještě více může zkazit? Zábava dnešní společnosti – chlast, fet? Nebo jen lenivost?
To je trošku ožehavé téma, zvláště ty první dvě zábavné látky…Myslím si, že do momentu, kdy něco z toho jedinci nepomíchá žebříčkem priorit, a nezpůsobí to takové osobní změny, že se promítnou i do dosavadních aktivit na fans/hools scéně, je to každého osobní věc a nikomu do toho nic není. Myslím si, že Havířov je na tom v tomto dobře, a jako skupina s tímto nemáme problém. O namyšlenosti jsem nastínil něco málo v předchozí otázce, a nehodlám to dál rozvádět, ty tendence sice čas od času a případ od případu pozoruji, ale myslím si, že to taky není nějaký celkový problém naší grupy, a nepřesahuje to meze normálu. A lenost? Je jasné, že např. staří nebudou všichni všude, naopak si myslím, že aktivita některých „starých“ je u nás příkladná. Problém lenosti bych spíše nahradil pohodlností, např. u již zmíněného cestování autem, je to každého věc, každý má své důvody kterým rozumím, ale nic nemá na to, když banda cestuje pokupě jednotným dohodnutým způsobem.

Tvůj první zápas Baníku? Doma a venku?
První domácí zápas Baníku jsem absolvoval ke konci sezóny 2000/2001, bylo to utkání s Příbramí. Pamatuji si, že domácí sektor byl na protest proti výkonům oděn v černých tričkách, a Milan Baroš tuším proměnil penaltu :).Vstupné bylo za 10 KČ jako omluva za výkony (Baník se taktak zachránil, skončil 14tý), diváků bylo něco přes 5 tisíc, z Příbrami mával několika desítkami symbolů jednociferný počet tamních buranfans.

A venku?
Můj první výjezd s Baníkem byl v roce 2002 do Olomouce. Tuším 260 lidí na sektoru Baníku, pondělí o jarních prázdninách, TV přenos. Výsledek si nepamatuji, už tehdy mi často výjezdy obestíral alkoholový opar.

Co zařadit mezi tzv. pikantní nebo něčím zvláštní výjezdy?
Těch památných výjezdů je strašně moc. Hodně mi utkvěl v paměti výjezd do Mostu (myslím že rok 2005, ale nejsem si jist, byl to ten rok, kdy tam byl ten strašlivý liják 🙂 ), parádní byl výjezd do Herenvenu, výjezd na Spartu v mistrovské sezóně byl silný zážitek, a také výjezd na Bohemku v létě roku 2007 byl povedený.

Zmínil jsi zákaz na fotbal, takže se konaly určité problémy s policií. Chceš k tomu něco říct?
Můj první větší problém byl až obvinění a odsouzení za napadení a pořadatele (které si odnesl modřinou, nebo nějakým jiným bebíčkem, rozhodně však ne zraněním) při zápase MFK Havířov – Fotbal Třinec, za což jsem vyfasoval 15ti měsíční zákaz na Baník Ostrava a MFK Havířov a podmíněný trest. Pikantní na tom je, že jsem automaticky bez jakékoliv souvislosti obdržel jako bonus zákaz i na FC Baník Ostrava (Havířov město Baníku!!), a že usvědčující materiály dodal policii majitel klubu, a svědectví proti mé osobě podal u soudu brankář MFK. Od té doby mě to na Indiány už nějak extra netáhne 🙂

Jak se jakožto fanoušek klubista díváš na rozmachy poslední doby, které se naplno projevují při letošním tažení fotbalové Plzně evropou, kdy má najednou fanoušky na každém rohu? A nejen na každém rohu, ale kdy jí fandí i lidé, fandící běžně jinému klubu?
Je mi úplně jedno, kdo komu soukromě přeje úspěch v nějaké evropské soutěži, pokud tím nedělá veřejně ostudu sobě a hlavně klubu, ke kterému se hlásí. Pokud někdo fandí Baníku, a neodpustí si nadšené projevy při každé události spojené s Viktorkou Plzeň, je to podle mě trochu na pováženou. A pokud se někdo považuje za fanouška FCB a navštěvuje zápasy Viktorky v jejím sektoru (ať už je evropský soupeř sebelepší), tak má podle mě trošku problém s klubovou hrdostí. Já osobně si nedovedu představit, že by mě to vůbec napadlo, ale údajně takoví fanatici českého pohárového koeficientu existují. Nesoudím – nechápu!

Sleduješ nějak zahraniční scénu? A našla by se nějaká oblíbená ekipa či klub?
Zahraniční scénu sleduji, líbí se mi scéna zejména na východě Evropy (Polsko, Rusko, Balkán), ale také severní tábory jsou velmi zajímavé (zejména kluby z Kodaně a Stockholmu), Anglie spíše díky její minulosti, nyní je to tam poměrně zdechlé. Vždy se mi líbila historie fans West Ham United, jinak moc oblíbené kluby v zahraničí nemám, nikdy jsem nepochopil okázalé fandovství nějakému anglickému či italskému týmu, na kterém jeho „fanoušek v životě nebyl“. Výjimkou jsou pro mě samozřejmě družební přátelé z GKS Katowice (především f-c Myslowice), a kamarádi z VFC Plauen, s kterými jsme nějakou dobu aktivně udržovali dobré vztahy, a dodnes (anebo alespoň do nedávné doby) několik fans VFC jezdí na zápasy Baníku, především v západních koutech republiky. Oba tábory tímto zdravím!

Co Evropa západní? 
Můj respekt mají všechny tábory Západní Evropy, které si drží profil pravicově orientovaného tábora i v této multikulturním terorem zmítané části světa – například Boulogne Boys z PSG, kteří zrovna v žumpě (etnicky myšleno) jako je Paříž celkem „močí proti větru“, což je obdivuhodné.

Díky za rozhovor.
Nemáš zač.

Příspěvek byl publikován v rubrice Rozhovory. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *