Havířováci 101% FCB

Milí čtenáři, přinášíme už čtvrtý rozhovor, vyplňující zimní přestávku. tentokrát jde o člověka, který věkem patří mezi mladší kousky, ale zažito toho má opravdu hodně a snad ke všemu má co říct. Rozsah jeho aktivit je totiž docela velký. Každému táboru v ČR bychom přáli, mít takového fanatika mezi sebou…

Ahoj, můžeš se nám představit?
Čau, vystupuji pod přezdívkou Proktor, pocházím z Orlové, je mi 21 let, ale už nějaký ten pátek (5let) bydlím a trávím čas v Havířově. Což taky nasvědčuje tomu, kterému klubu patří mé srdce (Baník Ostrava)! Již přes dva roky jsem členem chuligánské skupiny Silesian Hunters.

Cítíš se tedy jako havířovák nebo Orlovák?
Teď už s jistotou můžu říct, že jako havířovák, ale na Orlovou vzpomínám rád, přece jen jsem tam toho hodně zažil a vyrůstal do svých 15-ti let, navíc tam mám spoustu známých a přátel, takže vždy se tam rád vracím… Také si všímám, že se tam rozrůstá místní fanklub, který se prezentuje různými věcmi, např. nálepkami a snaží se jezdit na Baník v co nejvyšších počtech . Jen tak dál, kluci .

Jak ses dostal k havířovské bandě?
K havířovské bandě jsem se dostal v mých 15-ti letech, ještě než jsem bydlel v Havířově. Chodil jsem na fórum místních fanatiků, takže jsem věděl, že zde je nějaká partička lidí, která má stejné zájmy jako já. Jednou jsem se pak procházel ulicemi Havířova a spatřil jsem letáky, které zvaly lidi na zápas místního fotbalového klubu (Indiáni Havířov), neváhal jsem a začal jsem tyhle utkání navštěvovat. Dělal jsem co se po mě žádalo, držel jsem hubu a krok, no a teď jsem tam kde jsem .

Tvé první začátky s havířovskou bandou?
Tak první začátky, na které vzpomínám jsou ze zápasu Poruba vs. Indiáni Havířov, kdy se na tenhle zápas jelo vlakem (ještě když se na indiány jezdilo). Tenkrát jsem ještě vyplašený postával bokem před nádražní halou a museli pro mě kluci dojít, jinak bych tam stál doteď … . Ve vlaku jsem usedl a hned se okolo mě objevilo pár starších osob z Havířova a vyptávali se mě na spoustu otázek, až jsem nevěděl, co už říkat. Na zápase tenkrát panovala krásná atmosféra, navíc z naší strany doplněna choreem k aprílu a pak obří plachtou, na které bylo vyobrazeno logo hooligans a pod tím nápis „Probuď to v sobě“ a také bylo odpáleno nějaké to pyro. Na zápase se taky objevilo pár fanoušků z německého VFC Plauen, se kterýma pak usedáme do hospody a hostíme je. Dále pak následovala cesta do Plauenu, kde jsme byli na oplátku pozváni na místní derby mezi Auerbachem a Plauenem. Na tenhle víkend také rád vzpomínám, nejedna historická vzpomínka mi utkvěla v paměti. Dále jsem se pak např. účastnil zápasu v Bohuslavicích, kde nás tenkrát navštívili Opavští chalupáři s nabídkou střetu. Každý ví, jak to tenkrát dopadlo a co následovalo… Tak právě tohle bych zařadil mezi ty mé první zážitky.

Na které události spjaté s TfH jsi nejvíce hrdý a nejraději na ně vzpomínáš?
Tak je toho určitě hodně, jen za poslední dobu se stalo mnoho věcí na které jsem určitě hrdý . Třeba když u nás v Havířově hrál Prostějov, tak jsme po zápase zastavovali jejich autobus, který se nám sice zastavit podařilo, ale bohužel nikdo nevystoupil… Velké choreografie kterýma jsme se prezentovali na hokeji nebo třeba nedávno jsme meřili síly mladších sestav se Slovackem ( 10 vs 10 ) kdy kluci, kteří byli většina poprvé, tenhle střet vyhrali. Tohle jsou ty nejčerstvější zážitky.

Na úvod jsi psal, že jsi členem skupiny Silesian Hunters, jak ses dostal k této partě lidí?
K SH jsem se dostal zhruba před 2,5 lety, kdy jsem ještě neměl zákaz na fotbal a také jsem měl za sebou svou nejaktivnější sezonu, kdy jsem nevynechal takřka jediný zápas. Oslovil mne jeden člen, zda se nechci přidat a já řekl ANO. Byla to pro mě taková zaskočující zpráva, ale zároveň i čest, že se mohu do téhle skupiny přidat . V SH jsem doteď a jsem jediný člen z Havířova. Pamatuju, že jsme dostali nabídku dva, ale kolega ze zdravotních důvodů odmítl . Skupina vznikla v roce 2006 a funguje doteď. Navíc se i rozšířila o pár členů. Snažíme se co nejvíce prezentovat jak graffity, tričky, mikinami, teď na zimu jsme si nechali dělat i čepky a rukavice a také máme dvě flagy – jednu větší a jednu menší, poněvadž na našich stadionech málokde v sektorech hostů větší flagu vyvěsíme (kvůli její velikosti). 26.1. Jsme oslavili šesté výročí.

Jistě chodíš na domluvené rvačky – jaké jsou ty památné?
FCB vs. Brno+Slovan – dá se říct, že tohle byl můj první větší fight a mrzí mě, že jsme tenkrát nedokázali vyhrát, ale tohle k tomu patří! Jednou vyhraješ, jednou jsi na straně poražených. Jinak je těch fightů hodně, na které rád vzpomínám, ale to bychom tady byli do rána .

V Havířově se už mnohokrát zkoušelo začít trénovat bojové umění v Havířově, co řekneš k těmto aktivitám?
Bojovým sportům se věnuji už více jak 3 roky, konkrétně thai boxu a MMA. Také zde v Havířově probíhaly tréninky mezi námi, kdy jsme si s kluky krátili chvíle v boxerkách na tatami, hlavně mladší sestavy. Scházelo se nás dost, ale pak jsem byl vzat do vazby a nadšení v tu chvíli vyprchalo a s tréninky se přestalo, což mě mrzí, ale do budoucna máme nějaké plány, které se pomalu snažíme realizovat. Začli jsme zase makat a schazí se nás okolo dvaceti lidí (plus,minus) .. což je slušný počet . Více bych se ale nevyjadřoval.

Co hokej a tvá role speakera?
Tak se spíkrováním jsem začal na našem prvním společném (TfH a místní hokejový fanclub) hokejovém utkání, kdy se tenkrát cestovalo do Vsetína. Myslím, že tenkrát mi to celkem šlo a navíc mě to i bavilo, tak jsem u toho zůstal doteď. Po dobu mého pobytu na vazbě mě musel někdo zaskočit, a tak se toho chopil jeden z mladších členů a pak i druhý ze starších! V současné době se nás střídá více – někdy až 4 lidé , ale na vyhecovaných zápasech mě u megafonu najdete. Někdy se hecnu i k méně atraktivním zápasům, avšak už to není ono , což mě docela mrzí, poněvadž sektor na hokeji bývá poloprázdný a lidé přestali chodit… snad se to do budoucna zlepší. Ale stejně mým snem je jednou rozeřvávat sektor na Bazalech, takže uvidíme za rok . Jinak hokej v Havířově se celkem zvedl a snažíme se o to být nejlepší, což se nám také daří. Spousta vydařených choreografií, velké počty na výjezdech, no ale více se dozvíte na našich stránkách! Kdekdo nám tohle může závidět…

Zajímají Tě kromě chuligánských i ultras aktivity?
Zajímám se o veškeré dění okolo fotbalu, ale i hokeje. Bohužel jsem dostal zákaz na všechny akce ČMFS po dobu tří let (2 roky mám už za sebou), tak jsem se nepodíval na žádný ze zápasů svého klubu. Jinak o ultras aktivity se zajímám, hlavně o italskou, srbskou, polskou scénu. Hlavně k té polské mám blízko a účastním se vybraných zápasů, především našich družebních přátel z Katowic.

Před časem jsi byl veřejně propírán v médiích a byl jsi dáván za příklad na školách v Havířově… Co bys k tomu pověděl?
Ano, na nejedné střední škole , kde jeden z nejmenovaných kriminalistů měl přednášku o extrémismu a fotbalovém násilí. Také jsem o mně a havířovské partičce viděl reportáž na TV Prima, ale k tomu bych jen řekl, že se zprávy nezakládaly na pravdě a jen špinily mé jméno. Více bych se k tomu nevyjadřoval.

Není tajemstvím, že jsi trávil nějaký čas ve vazební věznici…
Ano, bohužel i s tímhle člověk někdy musí počítat . Ale byl jsem zatím opravdu jen na vazbě , celkem 5 měsíců v Ostravě na Hradbách. Není to nic příjemného, ale je to postavené pro lidi ne? Takže si člověk rychle zvykne na vězeňský režim , nic jiného mu totiž ani nezbývá.

Jak ti pomáhali lidé z venku, když jsi seděl?
Kluci se starali jak mohli . Nemůžu si stěžovat, ba naopak bych jim tímto chtěl všem ještě jednou moc poděkovat. Přišlo hodně dopisů, balíků… prostě se starali, jak mohli. Taky přišel i dopis z jiného tábora, takže děkuji pane P. . Na hokeji, ale i na fotbale se objevily transparenty na moji (naši – nejsem jediný, který trávil nějaký ten pátek za katrem) podporu, za které taky děkuji. Jsou to prostě maličkosti, které vás podrží a dodají síly do dalších bojů .

Co bys vzkázal na závěr?
Na závěr bych chtěl říct těm, kteří se v Česku o něco snaží (ultras a hools aktivity), ať vám to vydrží. Není to lehké, ale ten finální výsledek vždy stojí za to . Dále všem, kteří nemůžou byt s vámi nebo s námi a tráví čas za mřížemi bych chtěl říct, ať se drží a dále bojujou . A.C.A.B.