Na předvečer velikonočního pondělí nás rozpis ligových zápasů poslal do Liberce,což bylo lákadlo pro každého milovníka dlouhých výjezdů,demence,pohody,dobrodružství a levného piva.Podle předběžných odhadů a průzkumů mělo z našeho města vyrazit okolo dvanácti lidí,ať už vlakem nebo autem,ovšem jak už to bývá,reálný počet byl daleko hubenější,a tak se stalo,že ve finále jsme se na vlakovém nádraží sešli v úchvatném počtu čtyř lidí včetně jedné Tkaničky.Později se dozvídáme že tento počet je konečný,automobilová posádka na tento výjezd rezignovala,nějakou roli v tom údajně hrály zapomenuté plavky a tím pádem znemožněná návštěva akvaparku 🙂
Cestu nám (za pohoršených pohledů zbytku vlakové skupiny čítající kolem šedesáti až sedmdesáti lidí) zpříjemňuje občerstvení v podobně pětilitrového baňočku vína, no a ve chvíli kdy kolem Hranic unikáme nevlídnému počasí a ocitáme se v modrém nebi, se cesta stává ztělesněním pohody a dobré nálady. K ní přispívá i společnost a hláškový koncert dalšího kolegy, který se ve zmínkách na našich stránkách často objevuje pod popisem „legendární havířovská postavička v současné době v Havířově nebydlící“ a který ve finále hláškou přivezenou až z dalekého Lublinu infikuje většinu bandy jedoucí směr severní Čechy. Jediné co trošku kazí dojem, je oprsklost průvodčích a policie, kvůli které jsme nuceni zaplatit si jízdné, ale co se dá dělat. Po přestupu v Pardubicích se ještě nějakou chvíli kodrcáme motoráčkem a kolem čtvrté hodiny vystupujeme na strašidelném, rozkopaném libereckém nádraží, kde se prakticky hned trháme symbolickému policejnímu přivítacímu doprovodu a mírně bloudíme. Poté už si každá skupinka nachází zábavu podle svého gusta, někdo jde na oběd, někdo na nákup deodorantu do Tesca, někdo do parku…
Naše třičlenná skupina si vybrala jakousi kohoutí restauraci, kde jsme se najedli (slabota) a spatřili první a poslední podezřelou skupinku tohoto dne, přičemž minimálně jeden její člen hovořil německy, což se dá vysvětlit různě. Cestou na stadion ještě omrkáváme již tradiční hospodu, kam se velká část chacharů chystala po utkání svlažit hrdla. Před stadionem lehce postresujeme kvůli dechovým kontrolám, nakonec se však do sektoru, ze kterého toho dne podporovalo Baníček 148 fanoušků, dostáváme hladce. Baník hraje dle tradic tohoto jara opět tragicky, v druhém poločase je to o něco lepší, avšak i tak je zázrakem, že si ve finále ze severu Čech odváží remízový bod..
Support z naší strany byl řekl bych na ten počet velmi dobrý, choreografie se nekonaly žádné (pokud vím z důvodu nepronesení), o pyrotechnice nemá cenu hovořit. Po zápase se vydáváme do již zmíněné pohádkové knajpy s velmi levným pivem značky Konrád, což některé nenechalo chladnými a pili jak o dušu, někteří se věnovali spánku, někteří krmili jukebox (naše písně tam budou hrát nejméně do příští sezóny), někteří poměrně lakomé automaty… zkrátka každý se bavil dle svého gusta. Kolem druhé hodiny, když byla zábava v plném proudu, však propuklo šílenství v nabírání zásob na cestu-stoly se zaplnily krabicemi a taškami plnými třetinek Kondráda, kterých se ve finále natáhlo do motoráčku několik desítek, ne-li přes stovku – bláhový, kdo si myslel, že se vyspí cestou domů! V motoráčku do Pardubic začínají otravovat policejní složky, hovořící neustále o nějakém zadním či předním voze a kdesi cosi, no v jednu chvíli je situace krajně nervózní, ovšem nic závažného se neděje, a tak se my, kteří si klid nepojistili zpáteční jízdenkou motoráčkem jedoucím přes Košťálov dostáváme zadramo až do města perníku. Úsek Pardubice-Ostrava nejsem schopen kvůli otravě Konrádem věrně popsat, jisté však je, že byl opět částečný problém s lístky, který někteří řešili kombinovaným pobíháním po vlaku, a havířovská grupka opětovným zaplacením jízdenky a protestním spánkem. Na Svinově už se jen reflexivně dobelháme do vlaku do Havířova, kam dorážíme v době svátečního oběda, dopijeme posledního konstábla, se skvělým pocitem z povedeného výjezdu uleháme ke zdřímnutí, a za pár hodin už nad velikonoční lahvinkou s úsměvem bilancujeme veselé zážitky.
King Baník.
M.
