Sraz si dávame klasicky na vlakovém v Hawru kde se nás srazí ? ,po potřásaní ruk nasedáme do aut a jedeme na vlak do Ovy,kde nakupujeme nějaký arzenál na podporu naší inteligence… Na peroně je snad víc kameramanu než nás jak od pomocných ochranářů tak od mediálních mrdek, díky čemuž zjistíme, že jeden z nás má multi funkční kapuci, která dokáže ukrýt nejen hlavu zlobivce, ale případně i jeho rádiovku 🙂 … Ve vlaku začíname překvapivě chlastat a všichni zúčastnění jsou z toho tak udiveni, že brzy už není co pít,po cestě nám policisté dokazují, že spolehlivě rozpoznají cigaretový kouř a i to kdo ho vyfoukl,ale i tak nikdo absťák nedostal 🙂 …
V České Třebové se, pro některé z nás, nepochopitelně, začíná vystupovat z vlaku, ne všichni chcou však vystoupit, což má za následek, že vznikne pár menších roztržek mezi vlakovými a perónisty… Hrstka z nás se mezi tím přesouvá do nedaleké večerky, kde pan K. prodavačce na její otázku „co to bude“ odpoví, že ”chce tu nejhorší a nejlevnější láhev chlastu”. Jsou prostě chvíle, kdy ani on nemůže být labužník 🙂 …
Po chvilce už zase sedíme ve vlaku, čteme si nejnovější ABCéčko kde byl i dárek, který nejednoho z nás prostě nadchnul. Ještě že jen nefosforoval,to už by pár lidí asi nedalo a toho malého chlapce o ten dárek okradlo,nestalo se tak a proto,si někdo hraje na otce,jiný zase na manžela a jeden z nás na milence, ale po chvilce má soka a tak dochází k žárlivým scénám 🙂 Slečna si určitě nemohla vybrat, jelikož musela být naprosto okouzlena naším alkodechem, skleněnýma očima a v neposlední řadě také skvělou vyjadřovací schopností 🙂 Milovala nás všechny, protože po chvilce kdy jsme zapíjeli vodku rohlíkem (pak,že rohlíkem nikoho neopiješ :-D) nám darovala svou minerálku… Poté přišel do kupéčka pan S. ,který svou přítomnosti a jednou větou vystraší našeho syna i manželku natolik, že raději vystupují z vlaku… Slečna je statečná a zůstava až do Prahy, kde se s ní ani nestačíme rozloučit a vyskakujeme z oken na druhou stranu nástupiště, Scéna jako z Romea a Julie 🙂 Někteří ale volí dveře takže celkový dojem není tak úchvatný 🙂 …
Tak nějak se nás cca 25 uprchlíku zformuje a jdeme se ztratit někam do metra. V tom nám volá K. ,který je nějak pomaten z toho rohlíku možna z lásky a proto se volaného ptá asi desetkrát jestli už je opravdu v Praze, Když nakonec uvěří,že je, tak vše završí otázkou jestli nahodou nevíme kde je? :-)) Po stověžaté kurvě si běháme jak se nám zachce, ale na opravdového soupeře nenarazíme i přesto pár facek padlo. Sedáme do knajpy, kde se stalo něco, co doživotně poznamenalo čtyři Havířovské a to tak,že se dali na víru a teď jsou z nich ”Svědci Imunovi” :-)) Může za to náš pomatenec, který se nakonec našel a v oné hospodě znalezl i něco co sice vzdáleně připomínalo ženu. Ale při bližším ohledání tomu tak být nemohlo a nebyl to ani muž… Později jsme se dozvěděli, že to byla matka Imuna a pan K. (teď už otec Imun) s ní za stopadesát korun zplodil malého Imunka i přesto, že (díky bohu!!!) k pohlavnímu styku nedošlo, běhém té zběsilosti jsme si vypůjčili od matky Imuny improvyzovaný tel. seznam, který byl na kusu papíru, ležel v kabelce mezi plátem hypnogenu a dizepanu 🙂 ,plátička byla prázdna což pár depresistů od nás zklamalo. Tak aspoň vytočíme nějaké to číslo z onoho seznamu a dovaláme se matce matky 🙂 a tudíž máme morální povinnost jí sdělit,že její dcera je zrovna v tuhle chvíly zneuctívána na WC nějakým tlustým a pokérovaným hajzlem a do toho, že ješťě ke všemu bere drogy, na druhém konci se ozve jen zděšeným hlasem „to snad ne“ a pak povzdech, hovor je ukončen tak, jako je ukončen dobrý duševní stav paní v telefonu… Poté voláme nějakému Pepovi, který nám je po dvou hovorech a přemlouvání ochoten dovezt dva gramy pika i když tvrdí, že už v tom nejede:-) … dílera se nedočkáme tak aspoň zveme policisty na loďky … nejdou …
Po nějaké době se partička posbírá a jdeme za nějakou tou zábavou do přilehlých uliček kolem stadionu. Zábava se nekoná, proběhne menší rozruch, ale neobjeví se nikdo, kdo by chtěl poměřit síly. Až na muže zákona, kteří si nás odchytnou, jsme foceni a sepsaní, následuje doprovod k vlaku a nás čekají čtyři hodiny bídy, jelikož nikdo nemá nic na zpřijemnění cesty. Nějak vykombinujeme aspoň pár cigaret, ale největší pozdvižení udělají brufeny. Jak rychle se objevily tak rychle zmizely 🙂 ,asi po hodině cesty si k nám již tradičně přisedla stará dobrá dojezdová demence, takže si kreslíme plánek bitvy o permoník, při zápalu taktizování a likvidování fiktivních policejních jednotek to odnese taťka Imun uderem do hlavy od policejního antonu, který se nešťastně odrazil od jeho hlavy a schytal to ještě nějaký kolemjdoucí. Zjistili jsme, že máme v bandě skvělou chemickou jednotku na znovudobytí permoníku, na kterém se bude podílet také vyníkající výsadkář, potápěč, nalepovač vlepek a pár nadlidí. To vše z klonů Imunů. Parkrát ještě vyvoláme boha Imuna, uctíme ho, ale někteří nevěřící se stále našemu přesvědčeni bránili a ukrývali se do kapuc, když v tom M. vykoukl z okna a zjistil, že o půl jedné v noci ”je venku pičo tma jak v piči” a díky tomu asi taky přišel na to, že svědci Imunovi budou sídlit ve Frýdku za zatáčkou. Nakonec ještě přinutíme výpravčího, aby se vysmrkal,dokonce i poděkoval 🙂 Ale to už jsme v Ově, kde ješťě potkáme dědu Imuna, který nekibicuje GjeKSe a fičíme domů…
