Díky pátečnímu termínu se dala očekávat menší účast našeho fc na tomto výjezdu. Hodně lidí avizovalo, že pátek je pro ně na hovno, ale i přesto jsem doufal v pěkný počet. Scházíme se klasicky na vlakáči, ve vestibulu nechyběla jedna výjezdová stálice a to nevlastní bratr samotného Jirky Lály. Celkem nás z Havířova vyráží 8, poté se náš počet zvyšuje na 14. Na Svinově to taky s celkovým počtem nevypadá nějak optimisticky. Půl hodiny po dvanácté se vyraží společným vlakem směr Praha. Tento výjezd se nese u pár lidí oslavami návratu na tribuny (stadionový zákaz) jedné osoby z chuligánky. Evidentně největší radost z jeho návratu měli fízlové, co nám dělají doprovod. Po půlce cesty se však od svojí probační dovídá, že na fotbal může až od následujícího dne. V Libni přestupujeme na příměstský vlak, který nás odváží do Bubenče. Tam vystupujeme v cca 100 lidech. Docela mě překvapila abnormálně početná asistence fízlů. I sami se tito uniformovaní blbci divili, kolik jich je na náš počet. O to víc jsem nechápal, když cca po 10-15 min. chůze v obklíčení fízlů se tento kordon pomalu rozpadal a každý si prakticky mohl jít kam chtěl. U stadionu ještě nějaký ten pokec a potom už do sektoru hostů. Nutno ještě podotknout, že pár lidí zůstalo v hospodě, kde kolegiálně podpořili osobu, která na stadiony mohla až od dalšího dne. Ač to může být pro někoho nepochopitelné, tento stadion je mi sympatický – asi kvůli té strmé tribuně. Sektor hostí je oproti loňsku rozšířen, což přidává na mých sympatiích. Nakonec se nás v sektoru schází pěkný počet 251. Support nic moc, ještě tragičtější byl fotbal, tak jdu do bufetu, kde jsem překvapen výběrem z tří druhů klobás a dobrým podnikatelským záměrem a to v podobě zálohy na plastový kelímek (30,- Kč). No ale když ta záloha nese, proč ne? Člověk z obsluhy byl asi dement, jelikož nepochopil jakou jsem chtěl klobásu a dal mi úplně jinou. Fotbal až do konce zápasu stál za hovno a prohráváme 0:2. Po fotbale nám přistavili busy, abychom stihli vlak v Libni a tím pádem i přípoj ze Svinova do Havířova. Cestu z Libně nebudu ani komentovat, protože to byl grc. Třešinkou na dortu byla ručka mezi Studénkou a Svinovem. Přípoj na Havířov stíháme v pohodě, bohužel jsme nebyli pochopeni u paní průvodčí, kdy během vyjednávání o tom, v jakém duchu se cesta ponese, zabavila jako rukojmí náš reprák s MP3. Vyjednáváni uvízlo na mrtvém bodě v Kunčicích. Bohužel jsme museli ustoupit a vybrat výkupné za naší aparaturu, která nám byla poté navrácena a pokračovalo se domů. Shrnul bych to tím, že tento výjezd nebyl ničím výjimečný, fotbal stál bohužel za hovno, přesto bych neměnil, jelo se přece na Baník! PS: Nevlastní bratr Jirky Lály to opět zvládl s minimálním rozpočtem.
HAVÍŘOV ON TOUR
