Sraz dáváme dopoledne tradičně v nádražce, kde se schází partička 18 indiánů, většína ještě s napuchlýma očima po předchozí noci (resp. nocích)… Nakupujeme něco málo (spíše nečekaně nesmyslně málo) proviantu a hurá na perón. Cesta probíhá v klidu a pohodičce, až na brzkou absenci tekutin, a na mírné otravování ze strany průvodčích… Do malebné vísky obklopené krásnými panoramaty beskydských vrchů přijíždíme s dostatečným předstihem, a hned neomylně míříme do sympaticky vypadající knajpy s venkovním posezením hned vedle nádru, no to ještě nikdo z nás netušil co nás tam čeká… První pivka byly ještě relativně rychlé, s dalšími už byly problémky a o jídle škoda mluvit… Obsluhovala nás totiž podivně chodící i vypadající kreatura, kterou jsme okamžitě překřtili na Rychlonožku, který když si někdo po hodině a půl čekání na hranolky dovolil postěžovat, tak dokola opakoval „já to neovlivním“… Pár lidí tento psychický teror ze strany obsluhy nevydrží a hospodu U Paznehta nebo jak to bylo, opouští a zakotvuje u mnohem kvalitnějšího zařízení, kde je obsluha podstatně hezčí a rychlejší, takže jsme konečně spokojeni…
Mezi tím přijíždí motorizovaná skupinka v počtu dvou aut, což náš počet podstatně vylepšuje, a my se vydáváme na stadion. Nová minitribunka byla opravdu moc hezká, ovšem místní diváci se z pobytu na ní moc dlouho netěšili, protože hned v úvodu zápasu jsme zažehli pár zelňaček, což způsobilo hromadný úprk. Fandění bylo ze začátku celkem fanatické (to skákání na plechové dunící tribuně nemělo chybu), ke konci prvního poločasu slábne, a tak se celá banda přemísťuje zpět ke zdroji piva. Obsluha i místní z nás mají evidentně radost, a tak nám bylo při návratu na stadion připraveno překvapení v podobě slušné grupy uniformovaných hlupáků, kteří bezdůvodně zdržují zapisováním několik z nás… V průběhu druhého poločasu už se na stadion slízáme všichni a začínáme opět naplno fandit, tentokrát byl náš sektor zpestřen granátem, který poškodil dolní část tribuny a taky létající židlí… Z horní části sektoru nás velice nenápadně sledují dva frajeři z kriminálky a tak se náš pokřikový repertoár lehce upravuje a obohacuje…
Po konci zápase naše grupa opět rozděluje na vlakové a automobilové a připravujeme se na cestu domů… Ve Frýdlantu vystupujeme a poté zase hned nastupujeme, tento manévr jsem dosud nepochopil, ale nějaký důvod to určitě mělo, en se to ke mně ještě nedoneslo. Cestou z Frýdlantu se na nás lepí zpočátku veselá průvodčí, která se během několika desítek minut změnila v protivnou megeru a kvůli ní jsme museli ve Frýdku opustit vlak… náš odchod ještě uspíšil fakt, že při výstupu jeden blázen zatáhl za záchrannou brzdu, takže se poklidný výstup mění v kvapný úprk a rozptýlení se do města za zvuku policejních houkaček… Po pár chvílích se dáváme opět do kupy, jedna část jde zpět na nádraží s cílem stihnout ještě vlakem fotbal v Ově, ta druhá (hladoví a bez peněz) se odebrala na autobus do Havířova… Ještě si trošku zablbnem (málem jsme vyhozeni i z busu) a za pár chvil už jsme každý doma u svých dlouho očekáváných talířů s večeří.
Byl to kvalitní a veeelice zábavný výjezd.
sepsal: M. from B.K.
