Cesta se nese v duchu dospávání probdělé noci či naopak konzumace nově nakoupených materiálů a jak to již bývá někteří vypadají zle, ti druzí ještě hůř. Za tohoto stavu se dostáváme na pražský hlavák, kde vystupují ti, co nezaváhali a využili nepozornosti PČR, jenž jinak celé nástupiště pečlivě hlídala a nepouštěla nikoho ani z vlaku. My se bohužel dostali do té skupiny, jenž byla donucena setrvat ve vlaku a tak za chvíli vystupujeme ve Vršovicích, kde jsou již připraveny celé zástupy nic nedělajících státních zaměstnanců a celé to dokreslují zde připravené televizní štáby čekající senzaci, jenž se tentokrát k jejich smůle neděla. Po příchodu ke stadionu jsou zde všichni drženi a tak se mnozí rozhodují jít na stadion.
Vstupné do Edenu za příjemné kilečko, navíc bez buzerací typu OP. Celkově se v sektoru schází na 535 chacharů, jenž se s úvodním choreem prezentují také množstvím odpálených ohňů, a od začátku fanatickým dopingem. Tento trend ale narušují ochránci zákona, když v 15. minutě nabíhají do sektoru a teleskopy se pouští do každého koho měli po ruce. Po tomto hrdinském činu se sektor dobrovolně vyprázdní, což opětují také klokani se slávisty. Na zhruba čtvrt hodinky tak vidíme pustý stadion, kde jsou maximálně transparenty s názory na současný stav v českém fotbale. Po návratu do sektoru se opět rozjede onen zmíněný support, jenž vydrží až do konečného hvizdu.
Po zápase se nás PČR pokouší kordonem přepravit na nádraží, ovšem již před stadionem ztrácí veškerou kontrolu a tak v kordonu zůstává asi 30 lidí Proto většina volí návštěvu místního obchoďáku, kde se dokupují nezbytné zásoby na cestu zpět. Cestou ještě spatřujeme policií obklíčené mladé sparťany. Nastupujeme tedy do vlaku, kde nastává klasická výjezdová dojezdovina. I přesto se však téměř všichni baví a tak cesta uteče velice rychle, což zapříčiní, že stíháme poslední možný spoj do Havířova, takže se po jedné hodině ranní dostaneme do našich domovů.
sepsal: k.
