- z pohledu fandy AZetu:
Havířov hrál v Třinci, proto jsme se rozhodli, že pojedeme naše hráče povzbudit. Jeli jsme k havířovské hale, kde byl plánovaný sraz, na němž se nás do 16:00, kdy byl plánovaný sraz sešlo asi 80. Autobus tedy mohl vyrazit směr Třinec. V buse panovala klidná nálada, my po půl páté dorazili k hale, koupili si lístky a v klidu se usadili v sektoru hostů. V našem sektoru bylo asi 100 (spíš 150 – pozn. redakce) fans.
Sotva zápas začal, museli jej rozhodčí přerušit, protože pár AZeťáků vhodilo na ledovou plochu konfety, na což třinecká hala reagovala pískotem. Třinecký kotel čítal asi 70 (podle redakce tak 120) lidí, kteří se hlasitě neprojevovali a zaostávali za námi. Po první části byl stav 2:1 pro domácí, my venku prodiskutovali výkon našich borců a hurá zpátky na staďák. Ve druhé části náš kotel mírně zeslábl, ale i tak naši hráči vstřelili dvě branky. Stav po dvou částech hry byl tedy 3:3. V závěrečné třetině jsme fandili jako o život, aby náš tým dokázal vstřelit čtvrtý gól, který by rozhodl. Bohužel se tak nestalo a proto přešel zápas do prodloužení, ve kterém měli domácí sice dost šancí, ale náš Radek Biegl dokázal všechny vychytat. I jeho zásluhou jsme si z Třince odvezli alespoň jeden bodík. Po zápase panovala v autobuse skvělá nálada – skandovalo se mnoho pokřiků. Na cestě do Havířova jsme si ještě zanadávali na místní policajty. Jakmile jsme přijeli k havířovskému stadionu, čekali jsme na příjezd našich hráčů. Za chvíli jsme se přeci jen dočkali a dali jim najevo radost z remízy. Domů jsme se dostali něco po půl deváté.
sepsali: Macek a Mili
- z pohledu člena BRUMM KREISEL:
Do Třince jsem se celkem těšil a na sraz na vlákači jsem dorazil o něco dříve. Bylo tam však dosti černo ( hodně policajtů – pozn. redakce ) a tak jdu radši na jedno. Zanedlouho doráží další hlavy (asi 20, někdo říká, že i 30). Cesta vlakem probíhá v klídku a pro většinu z nás zadarmo. V Třinci se nás asi 5 urvalo a tak se jdem občerstvit do místní nádražky, kde je problém s obsluhou. Potom vyrážíme na staďák, po cestě na nás třinečáci vyřvávají nějaké pi..viny. Hned po úvodním buly hážeme na led 20 konfet a utkání je přerušeno. Bohužel za to šťuby odvedli jednoho z našich řad, ale do konce zápasu se vrací zpět. Cestou ze zápasu na vláčák jsme pod dozorem jednoho auta Městské policie, čtyřem se nám však podaří odtrhnout a tak jdeme na šály. Získáváme sice pouze jednu, ale i tak hurá na vlak. Na vlakáči potkáváme dvě nebo tři děti (13 – 14 let), necháváme je na pokoji, avšak když začínají křičet TŘINEC, TŘINEC, přebíháme přes koleje k nim a pokřik se rázem mění na AZET, AZET. Nasedáme do vlaku a s příslibem, že nebudeme dělat bordel jedeme zadarmo. Bordel však samozřejmě děláme (což je špatné – pozn. redakce). Průvodčí není moc hodný, vyhazuje nás v Chotěbuzi a tak ve čtyřech čekáme hodinu na další vlak. Do Havířova dorážím asi ve 23⁰⁰ a zbytek grupy potkávám v nádražce.
sepsal: Vasil from BRUMM KREISEL
- z pohledu člena BRUMM KREISEL:
Na tento výjezd jsme se těšili už dlouho dopředu, neboť Třinec je náš největší soupeř a to již několik let. Havířovský fan-club pořádal zájezd, který nás však vůbec nezajímal, neboť naším dopravním prostředkem byl, je a doufám že i bude vlak.
Sraz byl domluven v nádražce a my po menší konzumaci vyrážíme na vlak. Přesně ve 14:44 odjíždí z města horníků 30 fans. Pohodová cesta načerno končí a my se nacházíme v Třinci, kde je tou dobou již dost fízlů. Necháváme proto odejít zbytek našich s cajtama, zatímco my v pohodě pijem v místní nádražce, kde dochází k problémům s obsluhou. Po slabé půlhodince vyrážíme na pochůzku Třincem v počtu 5 fans a chystáme lup nějakého třineckého symbolu. Cestou na stadion však téměř nikoho nepotkáváme, akorát nás rozesmějí výhrůžky domácích fandů v projíždějících autech.
Před stadionem postáváme, popíjíme a čekáme na další havířovské kibice (rozuměj fanoušky). Zájezdem přijíždí asi 80 fans + další auta, takže v sektoru obklopeném fizly se nás schází asi 150. Naše skupina se usazuje na zadním zábradlí a plánuje menší choreografii. Po úvodním buly vhazujeme na ledovou plochu 25 konfet, načež je přerušeno utkání (náš cíl) a celý třinecký stadion píská. Hlasatel nás varuje před dalšími nepřístojnostmi, my odpovídáme zapálením několika prskavek, vhozením petard.
Zápas samotný komentovat nebudu, neboť každý si to mohl přečíst v denním tisku. My trávíme většinu času u stánku s pivem – prostě pohoda. Nepříjemné je však zjištění, že kvůli vhozených konfet vzali policajti jednoho fanouška, kterého odvezli na bengárnu. Na konci zápasu vrháme dalších 20 konfet a zatímco ostatní se loučí s hráči, my vyrážíme pronásledovat třinecké fandy. Na autobusovém nádraží jeden mladý (16) z naší skupiny bere jeden ocelářský šalik, za což ho pronásledují dva staří fotři, kterým však hravě uniká... Menší konflikt s třinčany se naskytl ještě na vlákači, avšak vše končí již v zárodku a my cestou na umývárkách a záchodech dorážíme do námi milovaného Havířova. Výjezd končíme v nádražce u piva, kde dochází ke konfliktu s městským četnictvem.
P.S. Ještě pár slov ke třineckému kotli – asi 150 fans, chyběla jim dlouhá pruhovaná vlajka pod kotlem, kterou měli v minulých letech, měli asi 4 bubny, avšak fandění až na vyjímky slabé.
sepsal: J.R. from BRUMM KREISEL
(převzato z fanzinu EKIPA, ročník I., číslo 1, 10. října 2000)
