Jak všichni jistě víte, třinečtí fans vždy byli našimi největšími protivníky. Vzájemné zápasy těchto týmů provázely napráskané ochozy, výborná atmosféra, ale také velká nevraživost a časté potyčky. Tento duch však bohužel vymizel. Naší reportáží Vám alespoň chceme připomenout, co vše se dělo v letech 1990–1994.
MY U NICH:
Způsob dopravy:
Havířovští fanoušci jezdili k utkáním pod Beskydské vrchy vždy ve velkém počtu. Velká část fandů jezdila vlakem, mnoho lidí však využívalo linkové autobusy či osobní automobily. Zájezdy pořádané klubem prakticky nefungovaly.
Počet:
Počty fans oděných do modré a bílé se pohybovaly stabilně mezi 300–700 lidmi. Světlou výjimkou bylo play-off sezóny 93/94, kdy na úvodní zápasy přicestovalo vždy 1000 fanoušků.
Kotel hostů:
Kotel fans AZetu byl na zcela jiném místě než je tomu nyní. Jednalo se o tribunu za střídačkami. Fandění bývalo na výborné úrovni. Slyšet byly staré známé pokřiky, které již bohužel vymizely.
Kotel domácích:
Nacházel se v prvních řadách za trestnou lavicí. Shromažďovalo se v něm asi 350–450 kotlářů. Pokřiky výborné a hlasité. Domácí vytvářeli výbornou kulisu.
Výtržnosti:
Často docházelo ke krádežím tehdy ještě podomácku pletených šál, nechyběly ani vzájemné potyčky mezi oběmi znepřátelenými tábory. Nahrávala k tomu i vzdálenost zimního stadionu od vlakového nádraží. Největší výtržnost se však paradoxně neudála mezi skupinami obou týmů, nýbrž mezi bandou cca 100 havířováků a asi stejným počtem cikánů z Třince, kteří byli ozbrojeni tyčkami, pásky, lahvemi atd.
ONI U NÁS:
Způsob dopravy:
Třinečané k nám jezdili tak, jak je právě napadlo. Jednou autobusy, jindy vlakem, pak třeba zase jen autobusy.
Počet:
Již dlouhou dobu před zápasem bylo několik set gorolů na našem zimáku a dávali nám hlasitě najevo, jak moc nás mají rádi. Jejich počty byly totiž ohromující. Jednalo se o skupiny v rozmezí 1000–2500 fans.
Kotel hostů:
Tato červeno-bílá chobotnice zabírala téměř celou stranu za střídačkami, jádro se nacházelo uprostřed v červeném sektoru. Jejich fandění bylo ohlušující. Za dobu co navštěvuji sportovní akce jsem toho zažil dost, ale na to co předváděli třinečáci asi jen tak nezapomenu.
Kotel domácích:
Ani havířovští se nechtěli jen tak nechat zahanbit. Shlukovali se kolem jádra sedícího v červeném sektoru za trestnou lavicí. Jednalo se o cca 700–1000 fans. Když se oba tábory daly do pokřikování, nebylo slyšet vlastního slova, vskutku krásná atmosféra.
Výtržnosti:
Tak jako v Třinci, i v Havířově docházelo ke krádežím klubových symbolů. Potyčky mezi oběma tábory však měly v Haváku mnohem větší frekvenci. Není to místo na popis všech větších akcí a proto Vám přiblížíme pouze dvě, které daly více práce místním policistům.
v Havířově 1992:
Po vítězství hostů kráčí asi 300 třinečáků pěšky na vlakáč a hlasitým křikem dávají najevo svou nenávist vůči AZeťákům. To však modro-bílí mládenci neradi slyší a asi ve stejném počtu se vydávají goroly pronásledovat. Ve městě má policie vše pod kontrolou, avšak v hale vlakového nádraží dochází k bitce, do níž se zapojuje asi 30 lidí na každé straně. To vše trvá asi 5 minut, poté přijíždějí antony policajtů a znepřátelené tábory od sebe oddělují. Dochází k situaci, že všichni třinečané okupují plac před halou, celá cesta je pod kontrolou asi 40 fízlů a AZeťáci vyčkávají na louce u rondelu. Skupině 10 havířováků se podaří vlakáč oběhnout a útočí na odjíždějící vlak plný gorolů. Ti odpovídají vytrhanými hliníkovými tyčkami z vlaku. Někteří domácí pěkně dostávají, jedna rozbitá hlava.
v Havířově 1993:
Toho dne přijeli třinečané více způsoby, avšak hlavní kotel přijel sedmi autobusy, tj. asi 350 fans. Zápas probíhal v pohodě, až na to, že Havířov prohrál. Po utkání se vydalo asi 100 havířovských fandů směrem ke křovinám a stromům nedaleko cesty, která vede do Třince. Tam vyčkávali na vhodnou chvíli k útoku. Asi po půlhodině projížděla kolona třineckých busů s oslavujícími fandy. Vše se zdálo být v pohodě, jenže na poslední autobus vylétl kámen z ruky jednoho AZeťáka. Výsledkem tohoto útoku bylo jedno rozbité okno a také dosti potlučená hlava. Řidič ihned zastavil a vykulení třinečáci se zašili a ani nedutali. Přiběhnuvší policie sice domácí fandy ještě dlouho naháněla, bohudík však bezúspěšně.
sepsal: J.R. from BRUMM KREISEL (převzato z fanzinu EKIPA, ročník I., číslo 1, 10. října 2000)
