- z pohledu člena BRUMM KREISEL:
Termín tohoto zápasu zasáhl jarní prázdniny v Havířově, což jsme věděli dlouze dopředu, tudíž byl čas na řádné přípravy výjezdu roku. S předstihem bylo domluveno, že k utkání pocestujeme vlakem, zpátky pak zájezdem, který vypravil fan-club. Nadešlo dlouho očekávané úterý. Na vlakáč dorazím něco po desáté hodině, s napětím očekáváme, kolik se ve finále nakonec sejde. Přání o alespoň 13-ti lidech je vyslyšeno. Půl hodiny před odjezdem se schází 15 fandů (v tom jedna dívka), z toho 4 z B.K. Sestava sice mladá, ale několika těžkými mači již protřelá. Mohlo nás být ještě mnohem víc, ale plno lidí nesehnalo prachy…
Cesta probíhá ve výborné náladě, čtení zinů a prohlížení fotek nám krátí čas. Zajímavé věci přicházejí na řadu při přestupu v Otrokovicích. K naší grupě přichází týpek v červeném bombru se slovy, že nemá rád „nácky“ (rozuměj nacisty – pozn. redakce) a nenávistně pozoruje jednoho v našich řadách. Vypadá, že nemá strach, ba naopak, je plný odhodlání. Střet je na spadnutí. Když na něj pomalu jdeme, pochopí, že asi nemá šanci a odchází. Abychom mu ukázali nejkratší cestu z dosahu havířovských kibiců, rozbíháme se ve dvou za ním. Po domluvě znechuceně odchází. Ještě se mu zasmějem, kupujeme piva a míříme pozvolna do vlaku. V tom se objevují první fanda ševců – šálu nejprve nechce odevzdat, po obličejové masáži jeho odpor opadá. První šálík je náš, vlak se rozjíždí.
Gottwaldov nás vítá pěkným počasím, míříme na stadion, kupujeme lístky a hurá (konečně) na pivo. Zakotvujeme v solidním podniku, jehož cena i kvalita piva nás těší. Mezitím co pijeme a konzumujeme svačinky od svých maminek, vyráží skupinky po dvou, max. třech lidech buď do obchodu nebo na zlínské, kteří tu a tam ukazují své symboly. Vlasta sice kupuje jen nějaké maličkosti (ale i tak díky za ně), avšak přibývají 2 šály a čepice. Hodinu před utkáním vyrážíme za zpěvu na stadion. Tam čekáme na „obávané“ zlínské chuligány, ti však zatím nikde. Jdeme do sektoru, věšíme „Brumm Kreisel“ a „Fanatic Fans“, čekáme kdy a v jakém počtu dorazí fan-club. Zápas začíná, ti židáci však nikde. V sektoru jsme jen my (15) a fans dorazivší auty (cca 30). Snažíme se fandit jak to jen jde, dle mého názoru jsme se postarali o kvalitní a hlučný doping. Slavní milovníci hokeje doráží v 55 lidech asi až v sedmé minutě. Vyvěšují jednu svou (tu největší) a jednu jižanskou vlajku. Hráči dávají dva góly, což zapříčiní skvělé a nepřetržité fandění. Myslím, že naši hokejisté se musejí cítit jako v domácím prostředí. V sektoru domácích je sice lidí jen (200 – 250), jejich fandění je však ubohé, za celý zápas je slyším jen sporadicky. O přestávce míříme dobýt energie ke stánku s pivem. Někomu však velmi zhořkne, když se dovídáme, že i zpět budeme muset cestovat vlakem, neboť bus je přeplněný a řidič nás ani za úplatek nechce vzít. Reakce v našich řadách jsou rozporuplné. Někdo to vítá (hlavně starší výjezďáci), jiným to bere chuť do života a bohužel i fandění. Ti naštvaní si však zanedlouho spravují chuť před halou…
Venku probíhá několik malých roztržek, z nichž jedna stojí za zmínku. Zlínský mladík v bombru a čepici Umbro (podle nás fotbalový fanda) si to směle kráčí před stadionem, načež dva naši se pokoušejí zjistit jeho totožnost a berou mu čepici. On svůj fotbalový původ zapírá (nevěříme) a za vrácení čepky nabízí dobrovolně 500 Kč. Čepka je mu vrácena, my máme peníze na bezplatnou cestu domů. Hurááá!
Ve druhé třetině je celkem nuda, jen staří fotři dupou do naší vlajky a pokouší se nám ji strhnout. Vše se nakonec řeší bez uštědřených ran, moc k tomu však nechybělo! V závěrečné části se huláká skvěle, hráči vybojovali naprosto zaslouženou výhru, my na důkaz radosti vrháme 10 konfet na led. Probíhá dlouhá děkovačka, kdy hráči stejně jako v domácím prostředí vyjíždějí podruhé na led. Chceme jít urychleně ven, abychom stihli poplácat některé provokatéry v domácích řadách. Policajti nás však drží dlouho v sektoru se slovy, že je to tu velmi nebezpečné! Až po několika minutách jdeme kordonem policistů až k autobusu, tu a tam provokují domácí, ale přes fizly je nemožné se k nim dostat. Fan-club pomalu odjíždí, 3 z nás (Fanatic Fans) mají odvoz autem, tudíž nás zůstává jen 12. Před halou panuje zmatek, nejsme zformováni. Stává se tedy, že na jednu naši skupinu se snaží zaútočit 2 zlínští. My se mobilizujeme, oni od útoku raději ustupují. To nám však nestačí, bereme tyče a ve dvou lidech jdeme, později utíkáme za nimi. Začínají utíkat, my abychom zamezili opětovnému roztržení naší grupy na ně serem. Chápeme, že buď dostali strach, nebo běží pro posily.
Jdeme dál, směrem ke trolejbusu, který by nás zavezl do Otrokovic, neboť ze Zlína na Přerov nic nejede. Už jsme skoro v podchodu, když vidíme, jak kolem projíždí náš nájezd, za kterým sprintuje jeden „švec“ a křičí cosi nepěkného na naše město. Volám zbytek bandy, jdeme mu naproti, neboť přicházejí jeho kolegové. V tu ránu před námi stojí asi 8 domácích, podle ošacení (Umbro a Lonsdale) jde tušit, že se jedná o fotbalové fans Zlína. Že by Hool's Zlín? Určitě. To nás trochu vyvádí z míry, do střetu se zprvu nemá ani jedna strana, nastává hlučných deset vteřin. Když však vidíme, že domácí jsou značně nejistí a z očí jim srší respekt, přecházíme do útoku. Místní frajeři jsou viditelně zaskočeni, někteří po chvíli prchají, ti co zůstávají jsou solidně biti. Vše se odehrává na hlavní ulici, před zraky mnoha lidí. Pár beranů končí na zemi, jeden s rozbitým nosem, od něj také získáváme šálu. Co je však důležité, ani jeden z nich se nám nedokáže postavit. Asi po dvou minutách boje ševci ustupují asi 60 metrů, po pár chvílích se zkouší formovat. My své pozice raději vyklízíme, jdeme co nejrychleji na trolejbus, neboť nemůžeme tušit, zda-li si nepřivedou posily a zda se jich nevynoří třeba 30. Všichni si bereme tyče, čekáme náběh domácích. Jenže až na jednoho frajera s nožem a druhého se slzákem, kteří vyřvávají se nic neděje. Ještě nutno podotknout, že při bitce nám do ruky spadla čepka Lonsdale od jednoho z domácích. Ten nás vyzval k tomu, že se nebudou brát civilní věci – čepka je mu vracena… No nic, ani na zastávce nedokážou zlínští oplatit náš útok, přijíždí trolejbus, my nasedáme a hop do Otrokovic. V přeplněném dopravním prostředku pějeme chorály, domácí divočáci jsou dost zaskočeni, někteří však provokují.
V Otrokovicích asi 6 našich napadá šesticí provokatérů, po několika ranách získáváme nějaké šály, 2 dresy a krásnou vlajku na tyči. Tyč okamžitě sundáváme, lámeme a vidy, všichni máme zbraně. Cestou také míjíme sparťanskou hospodu, jdeme ale raději na vlak. Stále jsme v pohotovostním režimu, neboť čekáme, odkud se ještě vynoří ti, kteří od nás dostali náklep. Jenže místo zlínských chuligánů se do nádražní haly řítí 8 bengů, kterým domácí fans bonzovali ztrátu dresu. Ihned se zbavujeme zbraní, které společně s vlajkou házíme do odpadkového koše. Všichni máme v batohu něco zlínského, někteří se chytře ztrácejí v kolejišti, jiní se namotají mezi civilisty. Chlupatí však berou Š. (šála Zlína, nůž, kukla) a V. (bezdůvodně). Nás 9 mezitím odjíždíme do Přerova (kvůli zlínským symbolům v našich tornách), zadrženým dáváme telefonicky najevo, že na ně čekáme (jeden za všechny – všichni za jednoho) a hlavně ať vemou vlajku z toho koše.
V Přerově usedáme, popíjíme pivko a modlíme se, aby naše mladé pustili. Mezitím máme problémy s cigánama, kteří kdyby zaútočili, tak bych tento článek nepsal… mladí naštěstí přijíždí, mají i vlajku, avšak i nesmyslnou pokutu 1000 Kč za výtržnosti a rušení nočního klidu… Hlavně, že jsme ale pohromadě. Hodinu před půlnocí nasedáme do vlaku, vegetíme, spíme, bilancujeme výjezd. V Ostravě se dělíme na dvě části, ta první jede domů busem (doma ve 2:15), ta druhá pak bloudí nočním městem, navštěvujeme Tesco a cestuje vlakem (doma ve 3:30).
Tento výjezd nás všechny nadchnul, stmelil a ukázal, že i mladá sestava je v Havířově velmi silná. Proti všem!
P.S. Pokud ti chlapci v Umbru, kteří od nás dostali náklep, byli opravdu místní Hooligans (dnes už víme, že ano), tak se vůbec nepředvedli a nemá cenu, aby si tak říkali. V domácím prostředí dostat v téměř vyrovnaném počtu a navíc z boje utéct… Je možné, že po té bitce nás čekali na vlakáči ve Zlíně, my však cestovali jinak, než si zřejmě mysleli. Ale co se dá dělat. Možná (asi ano) by nás rozbili, neboť by jich bylo daleko víc, ale znáte to, kdyby…
P.P.S. Do Havířova jsme přivezli cenný poklad v podobě 8 šál, 2 dresy, jedna čepice a jedna vlajka. Z toho B.K. získává 3 šály.
sepsal: J.R. from BRUMM KREISEL
- z pohledu člena BRUMM KREISEL:
Já jsem narozdíl od zbytku grupy cestoval do Přerova pozdějším vlakem. Proč? Přicházíme na otrokovický vlákáč, kde vidíme zlíňáky, které jsme před deseti minutama obrali a trošku křupli. Zanedlouho přijíždí 3 policejní auta, my proto odhazujeme plno zbraní. Po příchodu bengů do nádražní haly se spolu s V. vytrácíme, jelikož mám v batohu zlínskou šálu a kuklu, kterou jsem při náběhu použil. Náš útěk neměl dlouhého trvání, protože my chuje šli jen za roh, s domněním, že to bude v klidu. Když se k nám blíží 2 policisté, tušíme, že je to v prdeli. Chtějí po nás občanky a také by rádi prohlédali můj batoh. Když zjišťují, že mám šálu ševců, tahají nás za vlákáč (V. naprosto bezdůvodně), já se však odtrhávám a snažím se šály zbavit. Jenže oni mají oči všude a můj záměr kazí. Jsme důkladně prohledáni, když mi nacházejí kuklu, jeden zlínský bonzuje, že ji při bitce na někom viděl a navíc si vymýšlí, že ho někdo napadl s nožem. Já shodou okolností u sebe nůž mám, ale nikdy by mě nenapadlo ho použít, protože tento styl boje neuznávám. Když tedy benga nacházejí nůž, jsou plně rozhodnuti nás vzít na stanici. Po několika debilních výmluvách z naší strany nám dávají na výběr. Buď půjdem na stanici, nebo zaplatíme 2000 Kč. Jako naschvál tolik peněz nemáme, ale i kdybychom měli, tak nedám…
Nakonec nás přeci jen propustí, na památku však dostanem bločky na 1000 Kč. Zároveň nám nařizují, že musíme odjet prvním vlakem na Přerov. Abychom tak učinili, tak nás celou dobu hlídají dva ochránci zákona, asi abychom nerozbili vlákáč. Po pár minutách nás kontaktují naši, že máme vzít vlajku schovanou v odpadkovém koši (schovaná před policisty). Po ztrátě policejní pozornosti ji cpeme do batohu, sedáme na prdel a čekáme na vlak. Za okamžik zpozorujeme příchod 3 týpků, jeden vypadá jako skin, dva jako zlínský odpad. Těsně před odjezdem našeho vlaku nám ona trojice dává na obdiv jakousi šálu (nebyla zlínská hokejová). Ptáme se, co je to za šálu, avšak nic se nedozvíme. Místo toho nám jen říkají: „V sobotu přijďte na Zlín – Vítkovice. My máme vaše šály, vy zase naše“. To nechápeme, neboť jsme si jisti, že žádný havířovák o šálík nepřišel. Inu frajeřina velká dřina. Po hodince jízdy se v Přerově setkáváme s grupou. Hurá!
sepsal: Š. from BRUMM KREISEL
(převzato z fanzinu EKIPA, ročník I., číslo 6, 6. března 2001)
