- z pohledu člena BRUMM KREISEL:
Výborná extraligová sezóna má být ukončena tím nejlepším způsobem, derby zápasem s hosty z nedalekých Vítkovic. Již několik dnů před tímto mačem rozdáváme letáky, které jsou pozvánkou k návštěvě sektoru A1, den předem také začínáme s nákupem a výrobou choreografie.
Už několik hodin před zápasem se havířovští fans scházejí v Tipu, s radostí vítáme i dva fandy FCB z Ostravy, kteří přivážejí ukořistěnou šálu fotbalové Sparty. Piva tečou proudem, nakonec je stůl obklopen asi 15-ti fanoušky, přičemž sestava je výborná.
Asi hodinu před zápasem se vydáváme ke stadionu. Přicházíme k Plechárně, odkud pozorujeme hejna hostujících fandů. V tom vidíme, jak pár metrů od nás prochází vítkovičák s vlajkou na zádech. Chvíli ho necháváme jít, když už je z dohledu bengů, nabíhají na něj 3 kibici, po několika metrech běhu se vítkovičák dobrovolně vzdává a vlajku nám daruje. Po několika minutách dorážejí další Azeťáci s čepkou a šálkem modro-bílých. Vzhledem k tomu, že nás zajímá počet i kvalita hostů, obcházíme ve dvou stadion, mračnem vítkovičáků se prodíráme až k sektoru hostů. Tam postává skupina (zřejmě zájezd) asi 30-ti vítkovických. Zkoušíme je vyhecovat k aktivitě, oni však jen pokřikují... Kdyby se role obrátily a k nám přišli dva hosté provokovat, nevím, zda by odešli po svých. Když vidíme, že kolem nich nejsou žádní černí, uháníme směrem k našim pro posily. Jenže jak naschvál jsme roztroušeni neznámo kde, asi až po 10-ti minutách se dáváme do kupy. Mírně vyzbrojeni se vydáváme do boje. Je nás 25. Přicházíme k místu vytouženého střetu, jenže policajti mají již vše ve své moci. Hosté jsou obklopeni 10-ti černými, dojde jen na povídaní. Kdyby však ke střetu přeci jen došlo, nevím jak bychom dopadli, neboť pokud by se hosté zmobilizovali, bylo by jich na nás asi 100...
Pár minut před zápasem vcházíme na stadion, s potěšením zjišťujeme, že na A1 se nemotají žádní staří fotři, kteří by nám bránili při pyro či choreu. Náš počet nám vyráží dech – schází se nás 50, vzhledem k tomu, že nepřijeli karvinští a někteří naši, jde o úžasný počet. Také sestava je dobrá, přišli téměř všichni staří. Věšíme vlajky „Brumm Kreisel“ a „Fanatic Fans“. Fan-clubáků je v kotli asi 50, jenže po dobu zápasu fandí příšerně. Zato hostů dorazilo asi stejně jako minule (800–1200), jejich sektor je napráskán, v hlavním kotli jich může být tak 300.
Zápas začíná, hosté vhazují několik konfet a nastříhaných papírků, my také házíme papírky (obrovské množství), nad hlavami vlaje flaga na tyči. Fandíme ohromně, dle mého názoru převyšujeme fan-club, který se posléze k našim chorálům přidává. Na železnou konstrukci vyvěšujeme vlajku a šálu hostů a také již zmiňovanou šálu Sparty. Do sektoru přicházejí sednout dva pořadatelé, kteří zřejmě chtějí dohlížet na pořádek…
Ve druhé třetině se hosté dostávají do vedení, v tom okamžiku fandí výborně. My pokoušíme choreografii s balónky, jenže není to ono, neboť mnoho lidí nahání venku hosty, s ostatními je těžká domluva. Když z tr. střílení AZet vyrovnává, karta v hledišti se obrací. V tu chvíli jsou na koni domácí fandové, my do celého toho řevu vhazujeme několik petard. Na konci třetiny sundáváme šálik Sparty, pití piva dělá své, šála je důkladně pomočená.
V přestávce mezi třetinami jsou naši mladí venku úspěšní, ukořisťují další dva šáliky, které také vyvěšujeme. Závěrečná část extraligového maratónu začíná, my přicházíme s menší pyro-akcí. Zažehneme vlajku, která hoří opravdu krásným plamenem. Celý stadion je potichu, téměř všichni pozorují, co se na A1 děje. Vítkovičáci jsou z toho mimo, až po pár sekundách zní halou „Zapalte tu stodolu“. Do sektoru mezi nás přichází pořadatelé s hasičským přístrojem, nabádá nás k uhašení, my odpovídáme zapálením šáliku… Další plamínek osvětluje sektor, po několika minutách k nám v plné zbroji přichází hasiči, šálik zhasínají a sundávají ohořelé zbytky. Jednalo se z naší strany o super akci, neboť kdo z Vás na hokeji viděl takový plamen? Ani nestačilo vyprchat nadšení, když sektoru přicházejí 4 plešatí pořízci kolem 25-ti let. Začíná kvalitní bitka. Jeden frajer ustupuje před jedním z našich řad, zbylí tři jdou bojovat. Zpočátku mají navrch, jeden z nás má rozbitý nos, druhý zas letí jak špinavé prádlo, poté se však dáváme do kupy, jeden brávek je řádně zbit. Pořádek nemohou nastolit ani pořadatelé, situaci proto uklidňují až černí. Výsledek minutového střetu se dá brát jako remízový, v našem počtu jsme je však měli zničit…
Utkání se blíží do finishe, na A1 panuje výborná atmosféra a neskutečný bordel, k tomu všemu zapalujeme tři menší dýmovnice, které dávají výborný efekt. V sektoru není nic vidět, nedá se téměř dýchat. O chvíli později přerušujeme zápas vhozením 45 konfet na ledovou plochu. Ze sektoru hostí se ozývá hlučné „Zkurvený Havířov“ a „Seno a vidle“. Po několika minutách zápas pokračuje, začínají poslední dvě minutky. My roztahujeme nápis z obřích kartonů „Hoši díky“, abychom hráčům poděkovali za to, co předvedli v průběhu sezóny. A i když se umístili téměř na chvostu, chceme je tímto ujistit, že naši přízeň mají vždy…
Do sektoru přicházejí policisté, několika lidem kontrolují občanky. Mezitím však zápas končí, zatímco já spolu s ostatními stále držím nápis. Někteří jsou již z trestných lavic a pokoušejí se dostat na led. Policisté jsou neznámo kde, pořadatelé situaci nezvládají. Na led jsou již dva hosté, kteří běží pod fan-clubácký kotel provokovat. Rychlostí blesku skáčou na led také dva naši, vítkovičáky řádně dobíjejí. Postupně jdou na ledovou plochu další a další, vesměs mladí bojovníci. Souběžně se bojuje na několika místech, z velké části vítězí naše barvy. Karta se obrací až ve chvíli, kdy se do boje přidávají staří vítkovičáci. Tím je na straně hostů nejen věková, ale i početní převaha. Válčící asi 15 proti 25.
V tomto boji bohužel přicházíme o šálu Brumm Kreisel, pořadatelé nám zabavují i vlajku. Benga přicházejí až po několika minutách, pomocí svých hmatů chmatů nastolují pořádek. Na obou stranách jsou k vidění zranění jedinci. My ještě naposledy mobilizujeme zbytky sil, abychom zpět vybojovali svou vlajku. Ve třech lidech nabíháme na barikádu… vlajka je v našich rukou. Všichni se poté scházíme venku, kde však úřadují mračna fízlů. Za zvuku houkajících sanitek mizíme do Tipu. Zde se nás schází asi 20, v klidu bilancujeme nejen dnešní (VÝBORNÝ) den, ale i celou (VÝBORNOU) sezónu.
V následujících dnech jsou všechny hospody či dopravní prostředky plné historek o „legendární“ bitce na hráčském bojišti. Máme dobrý pocit…..
sepsal: J.R. from BRUMM KREISEL
P.S. Následující den se z rádia dovídáme o hospitalizaci dvou zraněných vítkovičáků v havířovské nemocnici. Podle neoficiálních zpráv byl jeden poraněn na hlavě při ledové bitce, druhý pak dostal venku kamenem. I díky této informaci se dá souboj vyhodnotit jako remízový. Těšíme se příští sezónu do Vítkovic…
- z pohledu člena Fanatic Fans:
I když to mám na stadion 5 minut chůze a poslední utkání sezóny začalo až o půl šesté, vypravil jsem se na hokej už ve čtyři. Po příchodu před stadion jsem obdržel „důvěryhodnou“ informaci o příjezdu 2000 vítkovičáků.
Na stadionu na zábradlí tradičně věšíme „Fanatic Fans“, usazujeme se na A1 a čekáme příchod ostraváků (moc dlouho ani nemusíme čekat). Na stadionu se schází skoro 5000 diváků, vítkovičáků asi 1200, na A1 je úplně plno (ne však pouze chuligáni). Vítkovičáci fandí za začátku celkem ohlušujícně, takhle pak fandí jen vždy 5 minut po gólu a taky na konci. Havířovský kotel? Asi 100 fans, nefandí non-stop, ale celkem hlasitě. A1 vyřvává skvěle, asi 35–40 chuligánů (50 – pozn. redakce). Během zápasu děláme ohníček postupně z vítkovické vlajky a z několika šáliků (znesvěcena je taky sparťanská šála). To sice nechává klidnými fízly a pořadatele, ale 3 staré chuje vítkovické ne, ti jsou odhodláni vyrazit celý A1. Nakonec však mizí, ani sami neví jak… My na konci roztahujeme nápis „HOŠI DÍKY“ (co papír, to písmeno), také házíme poslední konfety v sezóně 2000/2001. Když už chci jít domů, tak čumím, na ledě se prochází Chud’as. Říkám si, že je to snad nějaká prohraná sázka nebo co, jenže na led naskakují další a další chuligáni, je to bitka jak cip poté, co přicházejí také ostraváci. Mele se to mele, mezi servanými páry (a nejen páry) jezdí v klídku hráči. Na stadionu je to jako v koncentráku díky dvěma dýmovnicím, během poslední třetiny odpáleny. Za několik okamžiků přibíhá asi 20 beng – bitka končí. Myslím, že takový konec nemají ani v NHL.
sepsal: Marek
(převzato z fanzinu EKIPA, ročník I., číslo 8, 1. července 2001)
