Tím však naše noční radovánky zdaleka nekončili – jelikož jsme měli ještě spoustu času, rozhodli jsme se navštívit Tesco, abychom si koupili nějaké tekutiny na cestu – hlavně Kony, který si zrovna odbýval svůj výjezdový debut. Teď nastává část večera, kde se mohou objevit nepřesnosti, takže mě omluvte, moc si toho nepamatuju. Co si však pamatuju celkem přesně, jsou hrátky s vozíkem, který nám zpestřil dlouhou chvíli čekání na otevření nádražní haly. Ani poté však neztrácí na významu, naopak, v hale mu to jezdí ještě lépe a nakonec s námi skoro odjíždí z Havířova…
Odjezd do Havířova a přestup na vlak na Svinově si nepamatuji vůbec, jen vím, že cesta do Kolína se odehrávala ve znamení spánku. Cesty z Kolína do Nymburka a z Nymburka do Boleslavi nejsou, až na chvilkovou ztrátu Pemprse, ničím zajímavé. Kousek před Boleslaví si k Milimu a mojí maličkosti přisedá slečna Adélka, se kterou se dáváme do řeči a nakonec jí doprovázíme přes celou Boleslav až do obchodního centra Olympia, kde dotyčná pracuje. Cestou se dovídáme zajímavé geografické a průmyslové informace specifické pro tento kraj. V nákupním centru sedáme na pivko do jakési snobské kavárny, kde svou doznívající opilostí vzbuzujeme pohoršení a někteří hosté kavárnu opouštějí. Poté následuje jen řada produktů naší demence, jako například projížďka skluzavkou u McDonalda, svačina na šášovi, setkání s mokrým Honzou či jízda autobusem číslo 88. Po bláznivě stráveném dopoledni se kolem jedné vydáváme zmíněným autobusem ke stadionu, v jehož blízkosti konzumovala naše ekipa. Mili po objednání piva lehá okamžitě na stůl, kde spí až do příjezdu chlapců z elitní formace Brumm Kreisel. Poté oživá, trošku popijeme, poslechneme si zajímavé historky z hlavního města a něco kolem páté se vydáváme ke stadionu. V sektoru, kde se schází kolem 250 modrobílých chacharů, dominuje tentokrát naše zástava, která jistě sklízí spoustu obdivných pohledů. Naproti nám se nachází sektor domácích, ve kterém místy hloupě pokřikuje cca 150 oslů. Náš sektor se prezentuje klasicky kvalitním supportem, odpálením několika modrých a několika žlutých ohňů ,a choreografií v podobě papírového zobrazení olympijských kruhů a pod ním nápisem Věrnost nad medaile, který nepostupem našich hokejistů trošku ztrácel na aktuálnosti. Na konci zápasu si naše vlajka prošla opravdovým křestem ohněm – to když se pod ní vznítil materiál zapálený žlutým ohněm – nejedno havířovské srdce se v tom okamžiku zastavilo, naštěstí byla vlajka zachráněna a poznamenána pouze malou dírkou ve spodní (černé) části.
Po pár minutách, kdy jsme drženi v sektoru se vydáváme na nádraží, cestou se loučíme s většinou pražských, nasedáme do nepříjemné lokálky a jedeme. Cestou z Nymburka do Kolína se všichni bavíme poslechem historek o Pemprsovi, jinak je cesta v klidu, a na cestě z Kolína do Ovy se všeobecně chrápe. Na Svinově vyvstává klasický problém návratů v noci z neděli na pondělí – prostě nejede žádný rozumný spoj do Havířova v rozmezí asi tří hodin. No nic, jdeme se na to najíst do Zwetlera a přemýšlíme jak dál. V tu chvíli nás nenapadne nic lepšího než „omylem“ nastoupit do vlaku jedoucího opačným směrem – a to na Hlavní nádraží, kde jsme „bohužel“ vyhozeni. A zatímco movitější část naší grupy jede domů taxíky, my startujeme maraton, při které se zasloužíme o světový rekord v počtu projetí Ostravy v trojúhelníku stanic ÚAN, Svinov a Hl. nádraží. Poté co dokončíme nevím kolikáté kolečko nám něco před půl pátou KONEČNĚ jede bus do Havířova a tak se nějaké 2 hoďky před cestou do školy dostávám domů. Ať žije Baník!!!
sepsal: M. from F.F.
