Ale popořádku. Na místě srazu - parkoviště u vlakového nádraží - se půl hodiny po nedělním poledni slezlo 7 aut, z toho jedno taktak že dojelo a bylo jasné že dál už nepojede. Tudíž se nás směr Nový Jičín vydalo 6 aut, což slibovalo počet okolo třiceti lidí, což bylo celkem uspokojivé. Už v průběhu jízdy ale získáváme info o vlakové skupince hodlající strávit nedělní odpoledne podobně jako my, takže optimismus roste. Po drobných problémech s orientací ve městě šťastně nalézáme novojičínský stadion a vedle něj hřiště s umělou trávou a mini ochozem, na kterém se zápas měl uskutečnit. Do začátku zápasu zbývá ještě nějaký čas, tak sedáme na lavičky, dáváme nějaká pivka a požíráme místní specialitu - tzv. “tlusté párky“. Poté jdeme obsadit náš „sektor“ - obohacený o zmíněnou vlakovou skupinu a také několik jednotlivců, kteří přijeli autobusem či jinak, no k velkému překvapení až šoku se náš počet na neuvěřitelných PADESÁTI kusech, což nás samo o sobě motivuje k tomu, abychom ze sebe vydali vše co můžeme.
Zápas začíná, my začínáme kvalitně fandit, místní důchodcovské publikum z nás těžce nechápe. V průběhu prvního poločasu hážeme na hřiště asi 20 konfet, které si odklidili s úsměvem na rtech sami domácí hráči. Fotbal se hraje opravdu atraktivní, není nouze o góly a útočné akce. My jej ještě v prvním poločase kořeníme velmi kvalitní oranžovou dýmovnicí, která vyhání prakticky celý zbytek stadionu z blízkosti našeho sektoru, přítomní 3 pořadatelé to velmi těžce nesou a vyhrožují přivoláním policejních hlídek. V druhém poločase odpalujeme zhruba 40 stroboskopů které přes silné sluneční záření vypadají celkem k světu. S přibývajícími minutami a góly v sítích obou branek nálada houstne, doping je čím dál víc fanatický (z druhé strany odkud jsem fotil to znělo opravdu krásně), do toho se odpalují nejdříve 2 modré dýmovnice a poté nejkvalitnější a nekonečná bílá - při ní padne náš vedoucí gól na 3:2, po kterém následuje opravdu šílený náběh na plot - hotová Itálie. Ve chvíli, kdy byl náš sektor zahalen v dýmu údajně mezi nás kdosi hodil 2 kameny. Nevím jestli to tak bylo, ale pravdou je, že místní důchodci byli opravdu hodně nepřátelští - po vyrovnávacím gólu těch prdelovic k nám popoběhli asi 3 metry a s výhružným křikem hrozili berlemi :-). Do konce zápasu se již nic zajímavého neděje a my se skvělým pocitem odjíždíme do našeho města. Myslím, že tímto nad očekávání podařeným výjezdem se indiánská euforie ještě zvětšila, a všichni se ještě více těší na nedělní domácí zápas. Proto v neděli VŠICHNI NA DUKLU!!!
sepsal: M. from F.F.
