Nabereme tedy malé zásoby v bufetu a upalujem na autobus, který jel ve stejném čase jako vlak. Bus je celkem plný, ale všeci usedáme dopředu k řidičovi. Otevře se vodka a začíná kolovačka. V tu chvíli ale začne první bitva dvou už bývalých kolegů z Fanatic Fans. A to sice proto, že jeden z nich si koupil bagetu a druhý mu asi 4 x bagetu ukradl a vykusoval šunku :o) Došlo také na slovní urážky typu zkurvený žide atd :o) Cesta ubíhá pohodlně, flaška vypitá a dojíždíme do Ostravy. Rychle se přemisťujeme na tramvaj a pak pochodujem směr svinovské nádraží, ale ouha, po cestě přichází další zajímavá příhoda. Dva se odpojují kvůli vykonání potřeby a nákupu rumu a my se ve čtyřech vydáváme zakoupit hot dogy. Cena 9,90 je opravdu lidová. Před námi stojí slečna v sukni, která se z ničeho nic chytne jednoho z nás, opře mu hlavu na rameno a tak nějak s ním cloumá (asi se lapila na to chorvatské sluníčko) :o) Dotyčný jen zírá a je v šoku. Slečna byla ZNAČNĚ posilněna, takže to vypadá opravdu zajímavě. Když si koupí hot dog, dá pusu na líčko a tak nějak divně s nohama od sebe odpochoduje (asi měla po šichtě) :o). Prodavačka na nás nešetří a k vidění je pak i dvojitá přidávka chilli zdarma :o). Dojíme a jdem na nádraží. Tady se po dohodě přikoupí ještě jeden rum a jdeme do vlaku.
Z hlavního nádraží pak vlakem přijíždí více lidí než bylo na Svinově. Usedáme do kupéčka, kecá se a panuje pohodička. V jeden nestřežený moment pak vzniká oficiální přezdívka „nemluvně“ pro Stylora :o) Dojíždíme do Přerova, přesedáme do jiného vlaku a uvelebujeme se již celkem posilněni alkoholem v dalším kupéčku. Přisedají si dvě mladé krásné slečny jedoucí k babičce do Otrokovic a o otázky typu : „co tam“, “jste lesby“ nebo „mrdáte?“ tedy není nouze :o) Když vystoupí, začne pak další bitva již zmiňovaných bývalých kolegů z Fanatic Fans. A to proto, že jeden z nich sundává druhému ponožky DIESEL a vyhazuje je z okna :o), to pochopitelně nezůstává bez odezvy a začne menší mela. Ta se stává osudnou pro mě, protože jsem měl držet cigáro jednomu z nich, ale jelikož jako nekuřák a s touto svítící trubičkou neumím zacházet, trošku jsem si propálil novou bundu :o) Během jízdy si zase další dva domlouvají šukačku na večer, ale jestli vyšla nebo ne, doteď netuším :o)
Přijíždíme do Uh. Hradiště, kde čeká hafo kosmounautů a blbců s kamerama. Fízlové celou vlakovou posádku obklopují a vedou směr stadion. Přesto není problém se vytratit. Chvíli postáváme na náměstí a pak v sestavě 6x Havířov, „brácha“ jednoho našeho a jeden člen AC, usedáme na terasce v nedaleké pizzerii. Pochopitelně jsme se zde přišli najíst na účet podniku, jenže to se pak nakonec ukázalo jako fakt omylný :-/ sedáme ke dvěma stolům a objednáváme pivka a šunkové pizzy. Ještě než dopapkáme, sedá do pizzerky čtveřice fízlů, ale přesto trváme na původním plánu. Po vypití poslední kapky se tedy rozdělujeme a odcházíme. Jenže to zahlíží patrně servírka a volá na fízly. Ti chytají jednoho z nás, který potom telefonicky kontaktuje, ať mu doneseme nějaké další love k zaplacení zbytku účtu. Pochopitelně žádné bonzování jmen se nekonalo. Jsme tak nějak rozděleni a ve třech si to kráčíme ke stadionu. Na ulici potkáváme nějakého feťáka a po šťourání do sluchátek a pár ranách se pokračuje v cestě. V jednom parčíku narážíme na cca 10-ti člennou bandu fandů FCB, kteří zde kopou a demontujou kolo. To vidí fízlové a chtějí nás sepsat, u nás se jim to pochopitelně nedaří a jdeme dál. V kase po nás chtějí vlezné za 100 kč, tak tedy znechuceni platíme a jdeme dovnitř. Někdo pronese nějakou ty pyrotechniku a někdo zas ne. Sektor je již slušně zaplněn a my se vevnitř shledáváme se zbytkem našich. V tom ale spatříme pár Trnaváků, kteří nás přijeli podpořit a mezi nimi, světe div se, byl náš známý z výjezdu do Příbora :o))) vesele jsme se přivítali a zavzpomínali na jeho kreace s „pochodní“ :o) a dovezli si i stejnou flagu, který visela v Příboře na zápase indiánů. Slíbili jsme si mikiny na výměnu na výjezd na Spartu a sledujeme jeho obchody s družebními šálami Trnava x FCB.
Nakoupíme ještě nějaké ty pivka a fotbal pomalu začíná. Sektor je pěkně zaplněn, řekl bych tak cca 350 hlav. Přesto, že dostáváme gól již ve 3.minutě, support je skvělý. Během utkání doráží 7. postavička patřící k nám a to autem z Kroměříže. Když napíšu, že jde o toho nejtěžšího, budete vědět o koho jde :o) O přestávce vegetíme na sedačkách, což vede ke spánku jednoho dotyčného :o) Začíná druhá půle a support sílí, když Baník vyrovná, začne euforie. V sektoru fandí každý, půlka Havířova do půl těla a přichází velmi oblíbený chorál „kdo není zčuchaný…“, takto pějeme přes 10 minut v kuse… je to perfektní a když jsem to pak slyšel ze záznamu v TV, musel sem se smát :o)) nutno říct, že Havířov se staral o to, aby tak po 5-ti minutách tento chorál neskončil :o) prostě paráda :o) Baník ovšem hraje skvěle, přichází druhý gól a v sektoru panuje šílenství. Vedení udržíme až do konce a může se slavit. Domácí ještě v nastaveném času zpaskundí svoje choreo což vede k našim úsměvům. Po děkovačce a závěrečným pokecem s Trnavákem odcházíme na vlakáč. Po cestě vidíme nějaké domácí fans se šálou, ale je neskutečně přebengováno a tak se nic neděje. V nějaké uličce se zřejmě usmiřovali bojovníci dnešního dne a nosili se na zádech, když se otáčím a ty šuliny pozoruju, narážím do zdi zdejšího domu což trošku bolí :o))) panuje neskutečná žízeň a jak na sviňu nic otevřeného v okolí vlakáče. Nasedáme tedy do vlaku a jedem směr Přerov.
Po cestě poprvé tvrdě usíná náš „Chorvat“ a to tak, že má jedno oko otevřené :o) dost zajímavá podívaná :o) někdo nám daruje nějakej závin nebo co to j,e a tak ho ve spánku krmíme, chvíli to žužlá, ale pak se probouzí :o) zavděk je ten závin pro dva uličníky, kteří hrají se zbytkem válku :o) Dojíždíme do Přerova, přestupujem a hurá směr Ostrava. Sedáme do kupéčka k jedné starší paní, ale stejně pak většina stojí na chodbičce a kecá u otevřených oken. Náš Chorvat opět usíná, opět s otevřeným okem a opět mu cosik ládujem do držky :o) myslím, že to byl chleba se salámem :o) tentokrát se jen tak neprobouzí a dokonce ve spaní chleba ukusuje a žužlá :o))) zajímalo by mě co se v tu chvíli honilo té starší paní hlavou :o) určitě by nás za vnoučky nechtěla :o) dojíždíme do Ostravy a ospalce stěží budíme.
Vlak do Havru jede za 25 minut a tak jdem na pití a polívku. Já celou dobu sledoval jednu slečnu od vedlejšího stolu, která měla na bedrech skvělé tetování: o) nakonec pak zaplatíme a vyrážíme do vlaku. Sedáme až k lokomotivě a pochopitelně bez jízdenek. Náš plán, dělat, že spíme, nám vydrží asi 5 minut, než dorazí průvodčí, která místo aby mávla rukou a šla dál, budí nás a hrozí fízlama a pokutou za zpoždění vlaku, tak se tedy skládáme na jízdenku a pokračujem dál. Náš Chorvat usnul tak tvrdě, že ani za piču ho nešlo v Havru vzbudit. Málem zůstal ve vlaku. Když vystoupíme, cosik békáme a to spozoruje tříčlenná skupinka na peroně v sestavě dvou bab a nějakého najebaného nechodícího zmrda. Všeci vypadali na nějaké fetky či nějaké takové kurevstvo. Dojde na nějaké slovné výpady a posměšky. Na vlakáči se loučíme a jedeme někteří domů a jiní do hospody.
Doufám, že jsem na nic nezapomněl, protože se celkově událo dost věcí. Výjezd byl vcelku povedený a nezbývá než se těšit na další. Takže naschle v sobotu na Bazalech a v neděli na indiánech.
sepsal: Slamič
