Tribunka je vidláky zcela zaplněna, a čas od času se z ní ozve i jakýsi pokus o doping, což je celkem překvapující. My si vybíráme místo za brankou u zábradlí, kam nevěšíme vlajku, kterou jsme si přivezli, a ze startu odpalujeme pár žlutých ohňů ,které v řadách místních vyvolají menší nervozitu. V průběhu zápasu ještě odpalujeme nekolik rací, jejichž výborný vizuální efekt se snažíme podpořit akusticky, ovšem výsledek byl podle očekávání, počtu a akčnosti osazenstva bídný. Po zbytek zápasu se naše ekipa baví po svém, někteří hrají fotbal, někteří se na ně dívají, někteří se dívají na fotbal na hřišti, a někteří žerou jednu klobásu za druhou. Na konec zápasu ještě taky cosi odpálíme a zabékáme, ovšem to už moje maličkost začíná mít výpadky detailů, takže z těchto okamžiků si toho moc nevybavuji.
Co mě ovšem naprosto vytrhlo z letargie, byla zastávka cestou zpět z důvodu uspokojení turistických potřeb dvou z našich tří aut -výšlap na jakýsi obří kopec, který některé z nás stál málem život, a na jehož vrcholu jsme konečně teda roztáhli tu vlajku (proč né že, na kopci jo, na fotbale ne…) a odpálili ohně a dým, což přilákalo pozornost policejního auta jedoucího okolo, ovšem rozdíl nadmořské výšky nás a fízlů byl tak markantní, že po chvilce čmuchání raději odjeli. Po této vložce se již nic zajímavého nedělo, až na velice inteligentní debatu o penetraci na všechny způsoby v jednom z našich aut, a tak se větší část odebírá do jedné z havířovských hospod, kde se lehce zbilancuje, popije, někteří jdou domů, a někteří jdou ještě vydatně podpořit dvoudenní alkoholový maraton…Velmi příjemný a zábavný výlet, více takových!
sepsal: M.
